Herbář

PUŠKVOREC OBECNÝ

Lidově: šišvorec, nejedlík, tatarák, tatarská tráva, pišišvor, rotan, třtina vonná, prskořen, prsní koření, kořen pišvorcový

Tato rostlina pochází z jihovýchodní Asie a do Evropy se dostala v polovině 16. století. Roste na březích rybníků a potoků jako planá rostlina. V Evropě se nedokáže vysemeňovat, rozmnožuje se oddenky. Ty jsou vodou přenášeny na další místa, kde z nich vyroste nový puškvorec. Pro vysoký obsah hořčin má bylina silně hořkou kořenitou chuť a je výrazně aromatická. To ji předurčuje pro použití při žaludečních potížích a problémech s trávicím ústrojím.

Odedávna byl puškvorec používán při výrobě žaludečních likérů a dodnes se bez něj neobejde žádný hořko-bylinný likér. Příznivě působí na tvorbu trávicích šťáv, má uklidňující a močopudné vlastnosti. Především v indické kuchyni je puškvorec používán k dochucování sladkých i slaných jídel. Dříve se list puškvorce roztrhaný na kusy sypal na podlahu. Při chůzi po něm se pak uvolňovala nádherná vůně.

Matečná rostlina: Acorus calamus

Sbíraná část: Kořen (oddenek) Calami radix se nejprve zbaví vedlejších kořenů, nechá se zavadnout a opatrně se usuší umělým teplem nepřevyšujícím 35 °C. Protože je kořen velmi aromatický, doporučuje se ho sušit vždy odděleně od ostatních drog (bylinného materiálu), které by mohl svým silným aroma znehodnotit. Nejkvalitnější oddenek poskytuje podzimní sběr mladších oddenků, nejlépe ve druhém nebo třetím roce. Puškvorcová droga je citlivá na skladování, zhruba po 12 měsících se začíná její kvalita snižovat.

Čeleď: Araceae (árónovité)

Výskyt: Puškvorec pochází z jihovýchodní Asie. Je mokřadní rostlinou, jež miluje vlhké půdy. Vyskytuje se hlavně ve stojatých vodách, v bažinách, na břehů rybníků a tůní.

Popis: Dorůstá výšky 1 až 1,5 m. Má až půl metru dlouhý a 3 cm tlustý plazivý oddenek, přímo z něj vyrůstají střídavě úzké, velmi dlouhé mečovité listy bez řapíku. Ty jsou poznávacím znamením této léčivé rostliny. V červnu a v červenci se uprostřed stvolu rozvíjí kuželovitý žlutozelený květní soubor protáhlého tvaru připomínající klas. Celým květenstvím je palice vykloněna do strany podpůrným listenem připomínajícím list. Květy jsou drobné, zelenavé. Rostlina je silně aromatická, čímž se bezpečně odliší od podobného kosatce žlutého. V Evropě jsou rostoucí puškvorce neplodné, rostliny sice kvetou, ale netvoří semena. Umí to pouze jeho americký příbuzný. Je to zřejmě proto, že zde není potřebný hmyz a lepkavý pyl nemůže být roznášen větrem. Množí se tedy vegetativně úlomky oddenku.

Obsahové složky: silice, jejíž hlavními složkami jsou mono a seskviterpeny: KAMFEN, PARA- CYMEN, BETA-GURJUNEN, ALFA-SELINEN, LINALOOL, ALFA-TERPINEOL, AKORENON, fenylpropanoidy BETA-ASARON, dále obsahuje hořčinu AKORIN a AKORETIN, slizové látky, třísloviny, CHOLIN.
Pozn.: BETA-ASARON je dominantní v silici indických odrůd (až 96 %), chybí v silici amerických odrůd.

Zajímavosti: Puškvorec obecný je velmi podobný a snadno zaměnitelný s kosatcem žlutým Iris pseudacorus. Obě rostliny rostou na podobných stanovištích, mají dosti podobné listy a když zrovna nekvetou, lze je snadno zaměnit.

Historie:
Říká se, že puškvorec dovezli do Evropy při svých nájezdech ve 12.-14. století Tataři, kteří věřili, že rostlina čistí vodu a je jejím indikátorem nezávadnosti. Věřili, že kde roste, je voda pitná. Házeli ji do jezer, řek a také do studní.
Traduje se také, že evropské rostliny mají původ z botanické sbírky. V roce 1574 měl obdržet botanik Clussius darem z Orientu puškvorec pro vídeňskou botanickou zahradu. Neplodnost puškvorce se přičítá této jediné rostlině, ze které pocházejí u nás rostoucí jedinci.

Použití:
Významné je využití puškvorce při žaludečních a střevních potížích, kde se využívá jeho povzbuzujícího účinku na vylučování trávicích šťáv a látkovou výměnu. Zklidňuje křeče v zažívání, pomáhá při nadýmání a průjmech, zbavuje nechutenství, a dokonce jsou i popisovány pozitivní účinky žvýkání sušeného oddenku při odvykání kouření.
Zevně je puškvorec oblíbený ke koupelím rukou a nohou pro jeho protirevmatický účinek. Celkově mají koupele posilující účinek na fyzickou sílu člověka a jsou popisovány jejich účinky při dně, omrzlinách a studených končetinách. Pomáhají také při ekzémech, zejména infikovaných.
Pro své pozitivní účinky na prokrvování by mohl být teoreticky vhodným prostředkem pro stimulaci či posílení růstu vlasů. Tyto účinky však nebyly spolehlivě prokázány.
Výrazně aromatická silice se používá v potravinářství k ochucování žvýkaček, mezi oblíbené pochoutky dříve patřil kandovaný puškvorcový oddenek.

Použití u zvířat:

Extrakty z puškvorce se tradičně využívají pro své antiparazitární a repelentní účinky. Sušený puškvorcový prášek byl v domácnostech používán jako opatření proti blechám a šatním molům. Ve vědeckých studiích byly prokázány účinky proti střevním parazitům, konkrétně hlístům. Působí insekticidně. V praxi však při chovu zvířat není obvykle využíván.

Recepty a doporučení:
Puškvorcový výluh (čaj)
Drogu z kořene puškvorce nikdy nevaříme. Pouze macerujeme ve vlažné vodě. Obvyklou dávkou je zarovnaná malá lžička prášku z kořene puškvorce. Tu zalijeme ¼ l vody a macerujeme asi 8 hodin, nejlépe přes noc. Před použitím ji mírně ohřejeme a pijeme 1-2 doušky minimálně 15 minut před jídlem.

Puškvorcová koupel:
Asi 200 g strouhaného kořene louhujte přes noc ve studené vodě (asi 5 l). Ráno výluh zahřejte k bodu varu, ale nevařte. Nechte 5 minut louhovat a poté použijte ke koupeli. Ta se doporučuje pro celkové uklidnění nervové soustavy, a je zvlášť účinná především při dětských obrnách, slabosti růstu u dětí a veškerých stavech oslabení i u dospělých.

Puškvorcový likér:
Očištěný oddenek nakrájíme na menší kousky, vložíme do větší zavařovací lahve, přidáme hřebíček (50 g) a zalijeme 1 l 40% alkoholu. Necháme za občasného protřepání 8 dní macerovat. Z ½ l vody a z 1 kg cukru svaříme sirup. Vychlazený sirup smícháme s přecezeným macerátem, a ještě ho dáme na 10 dní uležet. Likér je doporučován jako aperitiv. Při žaludečních bolestech vždy malý panák před jídlem.

Puškvorcové sušenky:
Sušený puškvorec se jako koření také přidával do sladkého pečiva, oblíbené byly vánoční sušenky: 18 dkg másla, 25 dkg cukru, 4 vejce, 2 lžíce puškvorce, 35 dkg mouky. Nejprve utřeme máslo s cukrem a vejci. Přidáme jemně nastrouhaný nebo utlučený puškvorec a mouku. Z těsta vykrajujeme sušenky, které se pečou na vymazaném plechu. Ještě horké se obalí v moučkovém cukru.

Varování:
Droga, která má v silici více než 5 % BETA-ASARONU, se terapeuticky nevyužívá pro svůj kancerogenní potenciál. Čerstvá droga může vyvolat dávení. Její podávání by nemělo překročit dobu 6 týdnů. Vyvarovat by se jí měly těhotné a kojící ženy. Často se můžeme setkat s informací o halucinogenním účinku oddenku. Jde pravděpodobně o mylný údaj, protože se toto tvrzení nepodařilo prokázat ani při požití odvaru z vysokých dávek. Ten působí spíše sedativně.