Herbář

ČAJOVNÍK AUSTRALSKÝ

Lidové názvy: kajeput, čajovník, čajovníkový strom, tea tree, punk tree

Kajeput střídavolistý je známý jako čajovníkový strom nebo také tea tree. S čajovníkem čínským nemá ale žádné spojení, jde totiž o zcela jinou rostlinu, než tu, ze které se vyrábí čaj (Camelia sinensis). Existuje mnoho dalších zástupců kajeputů, ze kterých se získává cenný éterický olej, např. kajeput bělodřevý (Melaleuca leucadendron) je vyšší stromek, který je zdrojem kajeputového oleje, kajeput pětižilní (Melaleuca viridiflora, Melaleuca quinquenervia) je zdrojem oleje niaouli. Tyto rostliny jsou příbuzné blahovičníku (eukalyptu) a myrtám. Melaleuca dostala své jméno ze starověkého řeckého slova "mélas"a "leukós" , jež odkazuje na bílou barvu kůry a květů a překládá se jako „černo-bílý“. Černý je kmen kajeputu, který bílá kůra papírového vzhledu zahaluje.

Matečná rostlina: Melaleuca alternifolia

Sbíraná část:

Listy a koncové větve stromu se sklízí na plantážích od jara do podzimu ve formě mladých listnatých větví. Hned po sběru jsou podrobeny destilaci s vodní párou pro izolaci čajovníkového oleje (Tea tree oil). Čajovníkový olej z divoce rostoucích rostlin má větší cenu než z plantáží.

Čeleď: Myrtaceae (myrtovité)

Výskyt:

Kajeput střídavolistý přirozeně roste na teplejším pobřeží jihovýchodní Austrálie. Daří se mu v poměrně bahnité, nízko položené  a často zaplavované půdě říčního systému. Potřebuje teplé podnebí, plné slunce, kyselou a hodně vlhkou půdu. Některé druhy přežijí i na slaných a suchých stanovištích, kde jiné rostliny nepřežijí. Přestože pochází původně z Austrálie, pěstují se čajovníky v mnoha jiných částech světa kvůli jejich rostoucí poptávce a rozsáhlému komerčnímu využití.

Popis:

Nízký, stále zelený překrásně vonící keř, který je hustě porostlý sytě zelenými, čárkovitými listy, které jsou krátce řapíkaté, střídavé a úzce kopinaté. Jsou dlouhé 2-5 cm a jsou charakteristické silným citrusovým aroma. V úžlabí listů vyrůstají stopkatá květenství. Jde o husté klasy bělostných kvítků. Drobné květy kajeputu jsou pětičetné a rostou v klasovitém květenství. Kvete na jaře. Lístky a mladé větvičky se sbírají mezi červencem a říjnem.

Obsahové složky:

Listy kajeputu obsahují éterický olej, který je proslulý svými antibakteriálními a fungicidními vlastnostmi. Mezi početné terpenoidní obsahové látky patří monoterpeny TERPINELOL, CINEOL (v závislosti na stáří a druhu stromů), PINEN, CYMEN, THUJEN, TERPINOLEN, SABINEN, AROMADENDREN, MYRCEN, FELANDREN, VIRIDIFLOREN, TERPINEN, TERPINEOL, LIMONEN, CADINEN, VIRIDIFLOROL.

Zajímavosti:

Původní obyvatelé východního pobřeží Austrálie (lidé z kmene Bundjalung) byly pravděpodobně prvními, kteří poznali léčivé účinky čajovníku. Všimli si, že voda z jezírek obklopených čajovníky zklidňuje jejich kožní problémy. Z kořenů a listů rostlin, které spadly do vody, se uvolňovaly esenciální oleje, které proměnily jezera v přírodní lázně. Tato přírodní jezírka využívali pro očistné koupele a naučili se cíleně používat rozdrcené lístky čajovníku jako obklady pro léčbu různých druhů poranění. Inhalací oleje z těchto drcených listů léčili kašel a nachlazení.

První známý záznam o druhu čajovníku napsal Rumphius v roce 1741, před současným systémem pojmenování rostlin. V roce 1767 Carl Linné jako první použil jméno Melaleuca. Tento název také odkazuje na druhy Baeckea, Kunzea a Leptospermum. V roce 1770, během první plavby kapitána Jamese Cooka do Austrálie, námořníci používali listy z těchto různých keřů jako alternativu k čaji. Přezdívka „čajovník“ se poté udržela.

Roku 1923 provedl uznávaný australský chemik Arthur Penfold analýzu silice z listů kajeputu. Zjistil, že její antiseptické účinky jsou 13× silnější než fenol, který byl v té době univerzálním standardním dezinfekčním přípravkem. S každou další studií se rozkrývaly další možnosti využití oleje, např. k léčbě kožních plísní, diabetických gangrén, popálenin i k ošetření drobných oděrek či k aromaterapii.

V roce 1985 byl v Austrálii ustaven standard pro „tea tree oil“(Australian Standard, Oil of Melaleuca, “Terpinen-4-ol Type,” AS 2782), aby se usnadnilo hodnocení jeho kvality. Později se dostala tato silice i do Evropského lékopisu.

Použití:

Tea tree oil (TTO) je velmi ceněný především pro své silné antiseptické, protizánětlivé a analgetické vlastnosti. Je vysoce šetrný k pokožce a dá se použít kdekoliv na těle. Výborně napomáhá proti plísním a houbám napadajícím pokožku a sliznice. Zabraňuje růstu bakterií a mikrobů ve výrobku a prodlužuje tím jeho trvanlivost. TTO byl součástí lékárničky vojáků za 2. světové války a dnes má své výsadní místo v každé lékárničce jako přírodní prostředek k ošetření drobných poranění. Je skvělým pomocníkem pro zmírnění drobných zánětů, pomáhá zklidnit řezné rány, odřeniny i štípnutí hmyzem. Používá se při řešení akné, svrabu, na různé typy mykóz a kandidóz (zejména kožních a nehtových).

TTO je velmi oblíbenou složkou v pleťových krémech a mýdlech, které slouží k ošetření problémové pleti. Velmi dobře hojí a brání rozvoji infekce, proto je ideálním prostředkem k lokálnímu ošetření akné. Používá se i v domácích čisticích prostředcích a osvěžovačích vzduchu.

V produktech ústní hygieny pomáhá potlačit růst patogenních mikroorganismů. Pozitivně působí při infekcích a zánětech v ústní dutině. Pro osvěžení dechu bývá součástí zubních past a ústních vod.

V aromaterapii je využíván pro uklidnění a zlepšení nálady. Přináší úlevu od chronického stresu, úzkosti a nespavosti, k osvěžení a pročištění vzduchu a pro zpříjemnění dýchání.

TTO funguje jako přírodní odpuzovač hmyzu a insekticid, používá se v přípravcích proti vším či blechám.

V kosmetice je často součástí šamponů a kondicionérů na vlasy, které jsou určeny pro léčbu lupů a alergických reakcí na pokožce hlavy.

Varování:

Ačkoli tea tree olej není obecně spojován s nežádoucí kožní reakcí, u některých osob může způsobit podráždění kůže, které se může projevit svěděním, pálením nebo dermatitidou v místě, kde byl produkt použit. Tea tree olej se nesmí užívat vnitřně. Nepoužívejte ho na podrážděnou pokožku, může vyvolat alergické reakce. Používat by se neměl při alergii na LIMONEN či LINALOOL.

Použití u zvířat:

Čajovníkový éterický olej je velmi cenným pomocníkem při řešení řady zdravotních potíží i u zvířat. Bohužel má u chovatelů, ale i odborníků z řad veterinářů špatné jméno a je často považován za pro zvířata toxický. U psů a koček byly popsány a publikovány případy otrav, vždy se ale jednalo o chybu chovatele nebo nedopatření, kdy došlo k aplikaci koncentrované silice na velký povrch těla nebo k jejímu pozření. Při správném použití v koncentraci desetin až jednotek procent je však jeho použití prospěšné díky jeho výrazným antimikrobiálním schopnostem (antibakteriální, antifungální, protivirový).

Působí repelentně, insekticidně a akaricidně. Vyznačuje se protizánětlivým účinkem, podporuje hojení ran, působí protisvědivě. Při vnější aplikaci se uplatňuje pro ošetření abscesů, akné, popálenin, při respiračních infekcích, astmatu, dermatofytózách atd. Hodí se tak jako součást antiseptických a hojivých přípravků, přípravků pro ošetření kožních infekcí atd.