Časopis

Jeden se stále musí učit. Běžně se tak děje ve školách. Přizná vám, já je zrovna nemusím, a tak se rád nechávám inspirovat a poučovat přírodou. Jak už to na podzim bývá, jistá skupina opeřených migrantů poletuje jen tak kolem, ve skupinách posedává na drátech elektrického vedení. Odhaduji, že takto odposlouchává svými nadlidskými smysly vedení ČEZu. Co se tam dozvědí, nevím, mohu jen nahlas uvažovat. Usuzuji však, že permanentní zvyšování cen elektřiny touto „chudou“ společností, kde – jak si vrabci štěbetají – vedení nebere žádnou mzdu a žije ze sociálních dávek, jim nejde pod nos stejně jako onomu živočišnému druhu, který sedává nikoli na drátech, ale u drátů, jež končí obrazovkou, a je krmen stejnými zprávami. Vzhledem k tomu, že oni zmínění migranti, tedy stěhovaví ptáci, mají zcela odlišný vztah k přírodě, dle mého, jejich dozorčí rada usoudí, že bude daleko ekologičtější se na zimu prostě odstěhovat na jih, než si svá hnízda za třeskutých mrazů, nemaje na ekoelektřinu, vytápět různým odpadem, neřku-li plasty. Já jsem si ale oněch opeřených migrantů vlastně všiml již letos na jaře. Nevím, zda jsem dobře rozuměl, ale přilétající vlaštovky si cosi štěbetaly, že se vrací, aby tam dole na jihu nemusely ve vedrech používat antiperspiranty. Jak tam tak poletovaly, jejich pozornosti neunikl nejen náš elektroměr, ale ani plynoměr. Nechápaje řeči ČEZu a plynáren jsem pochopil mimické řeči vlaštovek. Máváním křídel (přímo zběsilým) mi dávaly najevo, že bych se s firmou měl přestěhovat někam, kde je sice chleba také o dvou kůrkách, ale alespoň z části z dosahu firem, jejichž cenovou politiku já a dle formy štěbetání i vlaštovky považujeme za nemravnou. Nemaje křídla jsem se nemohl rozlétnout k průzkumným letům. Jal jsem se tedy hledat jak na internetu, tak i starou osvědčenou metodou „per huba“. Netrvalo dlouho a štěstí se na mě usmálo. Prohlédl jsem si několik objektů. Některé byly prostorově nevhodné, jiné měly, vzhledem k ceně, nejspíše když ne zlaté, pak alespoň stříbrné stěny.

Mezi těmi všemi se nacházel i objekt, který vyhovoval prostorově, stěny byly cihlové a cena řekl bych příjemná. Slovo dalo slovo… Ne, až zase tak jednoduché to nebylo. Slova byla podnětem k sepsání kupní smlouvy. No a pak už jen probíhaly, a v době, kdy píši tyto řádky, ještě probíhají, úpravy, aby objekt odpovídal do detailu potřebám pro výrobu aromaterapeutických preparátů. Když si vlaštovka postaví hnízdo, jistě ji těší, že je ve svém, že nemusí platit nájem. Přiznávám, i já mám v tomto smyslu vlaštovčí pocity. Suma sumárum nejen za sebe. Jsem přesvědčen, že i zaměstnanci zde budou mít daleko příjemnější a lepší pracovní prostředí. Ale ani tím to nekončí. Nerad píši onu, jinak se to nedá nazvat, otřepanou, stále omílanou a nejspíše nesmrtelnou písničku o stálém zdražování. I toto je jedna z cest, jak alespoň částečně snížit fixní firemní náklady, které jsou vždy započítány v každém výrobku. Výrobky jak známo nehradí nikdo jiný než spotřebitel. A abych nezapomněl. S opeřenými migranty jsme se dohodli, že až příští rok na jaře zase přiletí, že to vezmou kolem a zaštěbetají, co je nového. Pokud tomu někdo snad nevěří… Až přijde jaro, pak po jarním úklidu se bude muset i „větrat“. Ono „větrání“ bude probíhat o některém z víkendů. Berte ho jako předběžnou pozvánku firmy Aromaterapie Karel Hadek ke dni otevřených dveří. Přesné organizační informace budou zveřejněny v časopise Aromaterapie 1 nebo 2 příštího roku.

Karel Hadek

Nové sídlo a laboratoře firmy:

Kšice 11, 349 01 Stříbro – Kšice

• Nová adresa firmy bude aktuální od 20. prosince 2010
• Veškeré současné kontaktní údaje, včetně čísel telefonů zůstávají v platnosti.
• Expedice zásilek končí ve čtvrtek dne 16. prosince 2010.
• Od 17. prosince až do 5. ledna 2011 bude firma z důvodů stěhování uzavřena.
• Od 6. ledna 2011 se na Vás budeme těšit na nové adrese.