Časopis

Na nedostatek dotazů do poradny si rozhodně stěžovat nemohu. Nutno konstatovat, že jsou velice různé. Bez sebemenšího nároku na úplnost bych je dělil na seriózní a věcné, křišťálovo‑koulové, vzdělávací a rafinované.

V oněch věcných dostanu informace naservírovány tak, že mohu i věcně odpovědět. U dotazů typu: „Pane Hadek, babička má již 14 dní bolesti břicha, co byste jí z aromaterapie poradil?“ Zde zůstávám bezradný jak kojenec u tatínkova prsu. Křišťálovou kouli nevlastním a i kdyby, opravdu nemám ani ponětí, jak se s ní zachází. Následují požadavky na technologické postupy a vypracování receptur všeho možného a nemožného. Od třešňového či jahodového krému proti vráskám, přes okurkovou masku, o které prý někde psali, že omladí, až po prací prostředek na ponožky, aby se v nich nepotily nohy. K vrcholu bezradnosti mě přivádí dotazy na domácí výrobu éterických olejů z nesiličnatých rostlin.

No, na řadu přichází dotazy rafinované. Právě rafinované dotazy mají dva společné jmenovatele. Tím prvním je, že se týká nabídky námi nabízených tuků a olejů. Tím druhým pak, že sám tazatel v nejmenším netuší, na co se vůbec ptá. Slovo rafinace neznamená nic jiného než všeobecný technologický postup čištění. Čistit můžeme jak vstupní suroviny, tak i konečné výrobky. Nebudu probírat rafinaci mědi, ropy, dokonce ani cukru. Zůstaneme u naší „mastné“ nabídky. Nejjednodušším konstatováním, byť vůbec ne vhodným, avšak technicky pravdivým, by bylo konstatování: „Ano, vše, co nabízíme, je rafinováno, byť velice různě.“ Samozřejmě že rafinován je i olej lisovaný za studena. Zde se používá technologie rafinace zvaná filtrace. Slouží k odstranění mechanických zbytků, které se při lisování uvolnily do získaného oleje. Pokud by k oné rafinaci filtrací nedošlo, tyto zbytky by se usazovaly na dně láhví jako kal. To by bylo nežádoucí nejen z estetického hlediska, ale obsažený kal by mohl způsobovat rychlejší stárnutí oleje. Zde nutno konstatovat, filtračních technologií je hned několik. Jen jako informaci uvedu, že je možné filtraci provádět pod tlakem, případně i za pomoci odstředivek. Proti rafinaci filtrováním nelze mít nejmenší námitky, jedná se o fyzikální, nikoli chemický proces. Tímto procesem se nemění ani charakter, ani chemizmus oleje. Čistě teoreticky, jako další způsob fyzikální rafinace by bylo možné čistit dekantací. Tedy nechat olej v klidu, kdy se pevné částice pomalu usazují u dna a opatrně se odebere vrchní, čistá část oleje. Bohužel tento proces by v tomto případě byl kvůli časové náročnosti naprosto neekonomický.

U olejů lisovaných za tepla (dále jen LZT) je již situace poněkud jiná. Tato technologie využívá poznatku, že čím je olej teplejší, tím má nižší viskozitu. Z lisované suroviny se jej získá podstatně více než při lisování za studena. Bohužel za cenu podstatného snížení kvality výsledného produktu. Již samotný fakt, že lisovaný materiál je před lisováním ohříván na vysoké teploty, jasně napovídá, že dochází k likvidaci termolabilních složek v oleji. Nejen to, teploty lisovaného materiálu v lisech i nadále stoupají, další teplo vzniká tlakem. Za takovýchto vysokých technologických teplot vznikají i degradační produkty (např. polymery) a takto vyzískaný olej bych jednoduše označil za olej přepálený. Na „regeneraci přepáleného oleje“, tedy jeho uvedení do použitelného stavu již musí pomoci „tvrdá“ rafinace za pomoci chemie. Olej za pomoci chemie zbaví jak nežádoucích příměsí, tak i zápachu. Za vhodné považuji podotknout, že zde neprobíhá rafinace, ale probíhají rafinace. Tedy množné číslo, či několikastupňová rafinace. Jako kyselou rafinaci označujeme přidání koncentrované kyseliny sírové do oleje. Při chemické reakci s touto žíravinou dochází k chemické vazbě nečistot (mineralizace). Dalším rafinačním stupněm je alkalická rafinace. Oleje lisované za tepla vykazují vyšší podíl na volných mastných kyselinách a tyto se pak chemicky neutralizují hydroxidem sodným. Zde vzniká sodné mýdlo. Chemikálie vzniklé jak při kyselé, tak alkalické rafinaci se pak vymývají horkou vodou. Následovat musí i dezodorace, což je prohánění vodní parou, která zbaví oleje nepříjemné chuti i pachu. U potravinářských olejů bych rád upozornil na problém vznikající v důsledku mnohastupňové rafinace, a to je vznik trans‑mastných kyselin, které mají velice neblahý vliv na lidské zdraví v případě jejich konzumace, zatímco v kosmetice je lze považovat za neškodné. Důvod kosmetické neškodnosti je celkem jednoduchý, pokožka tuky není schopna trávit. Prostě kůže je kůže, nikoli tenké střevo. Byť za peníze zadavatelů jsou reklamní agentury schopny prokázat pokrevní příbuznost českého prezidenta s Konfuciem. Výživa pokožky nanášenými tuky je v jejich pojetí maličkostí.

Krom technologie lisování za studena zde máme i technologii extrahování olejů z původního materiálu chemickými rozpouštědly. Zde se jaksi výrobci za svoji činnost velice stydí, takže o extrakci na lahvích nenajdete ani slovo. Tedy alespoň já jsem nikdy tento údaj nikdy nenašel. Tato ekonomicky nejefektivnější, ale současně naprosto nejnevhodnější technologie bývá skrývána pod anglickým termínem „cold processed“, tedy „studeně zpracováno“. Což je i částečná pravda. Samotná extrakce jedovatými chemickými složkami probíhá za studena. Mnozí pak nevidí, případně nechápou rozdíl daný označením „cold pressed“, tedy lisováno za studena. Samozřejmě extrahovaný nikoli olej, ale vyzískaná mastná jedůvka musí být chemicky rafinován ještě aktivněji než olej LZT. I tak v něm zůstávají minimální zbytky extrakčních činidel, které ani nejdokonalejší rafinace neodstraní. Netřeba zmiňovat, jak „prospěšné“ našemu zdraví jsou tyto zbytky organických rozpouštědel. Na závěr nutno konstatovat, že na otázku, zda jsou námi nabízené oleje rafinovány, není černobílá odpověď. Hlavně proto, že sám tázající nemá nejmenší potuchy, na co se ptá.

Karel Hadek