Časopis

Jak všeobecně známo, různých kosmetik máme „nepřeberné množství“. Začal bych asi přírodní a pokračoval přes biokosmetiku k léčebné kosmetice, následně komerční, hypoalergenní.

Na internetu jsem dokonce objevil i „opravdu přírodní kosmetiku“, dále „ekokosmetiku“, „dermokosmetiku“, „energetickou“ kosmetiku. V tomto zajímavém seznamu nelze neuvést ani „čerstvou přírodní kosmetiku“, kde její výrobce z rozmařilosti, asi jako důkaz čerstvosti, prezentuje obsah zlata, ale z vrozené skromnosti klientovi na internetu ve složení výrobku neuvádí chemikálie definované jako konzervační látky, byť mu tuto povinnost ukládá zákon. Tuto „maličkost“ může pozorný zákazník zcela čerstvě objevit jako povinnou informaci až po zakoupení jejich výrobku. Abych neblbnul hlavu sám sobě, pro jistotu jsem další objevitelskou činnost vzdal. Přiznávám, mám z toho v hlavě zmatek, byť selský rozum boduje. Cosi mi napovídá, že kosmetiky mohou být výhradně jenom dvě. Tedy dobrá (doporučuji používat) a mizerná (doporučuji vyhnout se jí velkým obloukem). Nemohu se zbavit dojmu, hlavně pokud mě „pokouše“ reklama, či se podívám na složení některých kosmetických výrobků, že jsou vyráběny nikoli na pěstování pokožky, ale výhradně za účelem zpeněžení. Co na aplikaci některých „také kosmetických výrobků“, či doslova „antikosmetiky“ říká pokožka, je jejich výrobcům nejspíše absolutně jedno. Důvod, proč tvrdím, že kosmetiky mohou být pouze dvě, spočívá v pokožce samotné. Pokožka není nic jiného než jeden z tělesných orgánů. Jako tělesný orgán má pokožka každého člověka jak svoje funkce, tak i nároky. Teprve pokud je nejen pochopíme, ale i následně respektujeme, můžeme mluvit o pěstování pokožky.

Občas, když komunikuji s klienty, slyším chválu na naši „přírodní kosmetiku“. Vždy upozorňuji, že nevím, co si mám se slůvkem „přírodní“ počít. Asi i proto ji označuji jako aromaterapeutickou, byť tím jen dávám najevo, že jako účinné látky slouží nikoli „přírodní éterické oleje“ (něco takového neexistuje), ale éterické oleje z kvalitních přírodních surovin, dobře a odborně technologicky zpracované a následně i analyticky hodnocené. Ani suroviny na výrobu aromaterapeutických preparátů s logem KH nejsou „přírodního původu“. Olivový olej nám fakt nekape z olivovníků do připravených nádob, ale vyrábí se lisováním z nasbíraných oliv. Jsou ale i výrobci, kteří vyrábí i (nejen) olivový olej lisováním za tepla, či dokonce chemickou extrakcí.

Taktéž bambucké máslo není přímým přírodním produktem bambuckých krav, ale získává se zpracovatelskou

technologií ze semen stromu s prozaickým českým názvem máslovník africký, latinsky Vitellaria paradoxa či Butyrospermum parkii. A takto bych mohl pokračovat od jedné suroviny k té následující. Jako přírodní kosmetiku já osobně akceptuji pramenitou vodu, mohla by to být i jílovitá zemina odkrytá někde u cihelny, která by se nechala použít např. jako pleťová maska. Při dobré snaze by se možná ještě nechalo najít něco, co bych byl ochoten jako přírodní kosmetiku označit. Zůstaňme však u surovin v kosmetice používaných, jejichž původ je sice v přírodě, ale jejich použití je vázáno na další technologické zpracování. Tento článek vlastně vzniká na základě výtky paní Marcely J., která si mně v mailu stěžovala, že krém BODYEM NEUTRAL, který jsme ji zaslali, je poněkud žlutější, než byl ten předešlý, a již dříve se jí zdálo, že Zubní olej mívá jinou hustotu. Dotaz zněl, zda měníme recepturu, či je to nedůslednost výroby. Jen tak mimochodem mě napadlo, zda si paní Marcela občas stěžuje v supermarketu, že jednou je mrkev oranžovější a jindy světlejší, případně, že brambory mají různou velikost, formu a dokonce i chuť. Že by zde hrála roli nedůslednost sklizně? Nikoli bohužel, ale díky Bohu příroda nezná standardy. A tak je naprosto přirozené, že rostliny na dané podmínky v době vegetace reagují po svém. U mnoha rostlin to může být různou sytostí zabarvení, u rostlinných olejů kolísání poměru mastných kyselin, jakož i u éterických olejů poměrem jednotlivých složek. Na tuto skutečnost jako výrobce nemáme nejmenší vliv! Pokud používáme takovéto složky, které byly vyzískány z rostlin šetrnou technologií, pak se nelze divit, že se jednotlivé partie mohou mírně lišit v sytosti zabarvení, jindy to může být hustota oleje, případně i mírně odlišná vůně éterického oleje.

Jako konkrétní příklad bych uvedl slunečnicový olej. V katalogu uvádíme (průměrné) složení 70% kyseliny linolové a 18% kyseliny olejové. Ve skutečnosti se pak jednotlivé partie mohou značně odlišovat, takže analytický certifikát může potvrdit u jedné partie 75% KL a 13% KO (relativně řídký olej). Další partie pak může mít 65% KL a 23% KO, čímž získáme podstatně hustší olej než v prvním případě. Pokud bychom olej jedna a dvě použili na výrobu dvou krémů ze slunečnicového oleje, pak při pokojové teplotě kolem 23 °C budou vykazovat jak jinou konzistenci, tak i roztíratelnost. Samozřejmě, ne jinak je tomu i se zabarvením oleje a pochopitelně i dalších používaných složek, jež mají svůj původ v přírodě a byly šetrně zpracovány, tedy ani jejich složení, ani barevnost nebyly pozměněny. Pokud tedy někdo chce používat nikoli přírodní kosmetiku, ale kosmetiku ze šetrně vyrobených surovin přírodního původu, pak nezbývá než se smířit s tím, že nikdy nekoupíte dva naprosto stejné preparáty, ze dvou různých výrobních šarží. Někdy je rozdíl tak malý, že si jej prostě použivatel všimnout ani nemůže, jindy naopak může být pozorovatelný. Receptury se, garantuji, nemění. Nedůslednost při výrobě naprosto nepřipadá v úvahu jak díky odbornosti personálu laboratoře a dodržování předepsané technologie výroby, tak i několikastupňové kontrole.

Je to příroda, kdo si prostě poroučet nedá. A nutno podotknout, že je to jen a jen dobře. Stačí se porozhlédnout kolem sebe a hned narazíme na obor, kde se bez standardizace neobejde snad nic. Tento obor se nazývá farmacie. A tak standardizují a standardizují na straně jedné, výsledkem na straně druhé je rezistence a multirezistence různých mikroorganizmů na výsledky jejich standardizace. Jako příklad bych mohl zmínit všeobecně známý problém antibiotik. Trochu „blíže“ kosmetice pak třeba to, co oni nazývají léky na plísně nohou. Nějakou chvíli to funguje, po pár letech vzniká u plísní rezistence na jejich standardizované výrobky. Fakt, že příroda nezná standardy, je tedy obrovskou výhodou i zárukou, že právě ony malé změny, ona nestandardnost, která se někomu může nelíbit, či jen nechápe souvislosti, je zárukou Je to příroda, kdo si prostě poroučet nedá. A nutno podotknout, že je to jen a jen dobře. Stačí se porozhlédnout kolem sebe a hned narazíme na obor, kde se bez standardizace neobejde snad nic. Tento obor se nazývá farmacie. A tak standardizují a standardizují na straně jedné, výsledkem na straně druhé je rezistence a multirezistence různých mikroorganizmů na výsledky jejich standardizace. Jako příklad bych mohl zmínit všeobecně známý problém antibiotik. Trochu „blíže“ kosmetice pak třeba to, co oni nazývají léky na plísně nohou. Nějakou chvíli to funguje, po pár letech vzniká u plísní rezistence na jejich standardizované výrobky. Fakt, že příroda nezná standardy, je tedy obrovskou výhodou i zárukou, že právě ony malé změny, ona nestandardnost, která se někomu může nelíbit, či jen nechápe souvislosti, je zárukou

Karel Hadek