Časopis

Na začátku se vrátím zpět.

Je rok 1994. Tehdy moje nemocná, ani ne tříletá dcera prohlásila: „Mami, tohle léčení je k‹ ničemu.“ Zkusila jsem na ni nějaké „ohromně logické dospělé argumenty“, a ona se na mě podívala a důrazně mi řekla: „U nás se léčí jinak, to co děláš, není léčení, to je hloupost.“ Dívala se na mě se svojí horečkou tak, že moje nevědomost a neznalost se zdály být v tu chvíli větší než panelák, ve kterém jsme bydleli, a dolehly na mne tíhou tak obrovskou, až jsem myslela, že mi pukne srdce. „Jak, jak jste se léčili???? Jak to u Vás vypadalo?“ Snažila jsem se alespoň něčeho se chytit. „Já už si to přesně nepamatuju“, a s výrazem, jak to, že když jsem já ta „velká“ a ona ta „malá“, se tak hloupě ptám, se otočila a usnula. Tenkrát jsem seděla na její posteli zcela oněmělá úžasem a ještě něčím, co nedokážu slovy popsat. Jaké příčiny v tu chvíli došly svého naplnění a jaké příčiny v tu chvíli povstaly, nebudu nyní popisovat. Jen jednu. Vzhledem k mým zkušenostem se zdravotnictvím a mnoha dalším událostem byla slova mé dcery něco jako „poslední kapka“. Uvědomila jsem si, že se musím rozhodnout. A tak jsem se rozhodla. A začala „hledat“. Při tom svém hledání jsem „náhodou“ narazila v inzerci na slovo aromaterapie. Léčba vůní. Skvělé! To se mi líbí! Přednáší „nějaký pan Hadek“. V Brně. Tam mám dobré spojení. „Náhodou“ se mi na termín kurzu podařilo zajistit i hlídání, a tak jsem tam jela.

Před kurzem aromaterapie jsem o kosmetice moc nevěděla. Vyrostla jsem v době, kdy slovo „kosmetika“ patřilo ke slovu krása a slovo „krása“ patřilo jen ke „zhýralcům a hloupým manželkám zlých kapitalistů a zbohatlíků“. Akné v pubertě jsem si léčila podle jakéhosi italského filmu, kde nějaký chlap křičel na „poďobanou“ ženskou, aby si na ten svůj ksicht nalila špiritus. Říkala jsem si, jééé to je nápad, šla jsem do lékárny a koupila si líh. Krém jsem si žádný dát nemohla, protože byla jen Nivea a Maryna, kteréžto oba byly na aknózní plet nevhodné… Tak jsem vyzkoušela ten líh. Zpočátku to bylo skvělé. Po určité době jsem však měla pleť tak mastnou… Proč, jsem pochopila až mnohem později.

To jen, abyste věděli. A pak jsem byla v Brně. Kurz byl úžasný. Tedy – tak na mě tenkrát zapůsobil. Jednak se mi líbila osobnost pana Hadka, a pak ty „úžasné věci“, které vykládal. Byla jsem nadšená, co všechno jsem se na kurzu dozvěděla.

Zkoušela jsem všechno! Nejprve na sobě, pak na rodině a nakonec jsem „to odzkoušené“ doporučovala svým klientům. Já totiž na kurzu viděla aromaterapeutické ošetření pleti a masáž a tak se mne to líbilo, že jsem to chtěla dělat. Dodnes mám schované všechny zápisky z kurzu. Nevím už, kolik lidí mi děkovalo za rady, které jsem jim předala. Pocházely od pana Hadka. K‹ masážím jsem používala pouze olejové základy a éterické oleje. A další věc, za kterou jsem panu Hadkovi vděčná. Díky němu jsem si začala s ‹kosmetikou pohrávat. On nám totiž řekl, jak se ta hra hraje. Tu něco přimíchat, to a to dát dohromady, a to zas nikdy ne, a já dodnes tuto úžasnou zábavu miluji. A pak to všechno na sobě zkoušet, a pak nechat druhé, aby si to také zkusili. Díky tomu, že jsem absolvovala kurz pana Hadka, si moje dcera dlouho myslela, že existují pouze dva dezinfekční prostředky: LEVANDULE a čistá voda. Rodina a spousta mých klientů používá LEVANDULI na všechny rány. Manželovi se po operaci kýly zahojila úžasným způsobem špatně zašitá rána, dvoucentimetrová jizva na hlavě mé dcery srostla tak, že ji nenajdeme, protože i tam má vlasy!, klíšťata ode mne v lese odskakují, přirostla mi špička uříznutého prstu – krájela jsem salám… Bylo by to opravdu velmi dlouhé. A to píši jen o své rodině a LEVANDULI. Kdybych psala ještě o dalších přípravcích a dalších zkušenostech svých klientů, vydal by tento článek na několik stran.

Všichni v rodině víme, že do koupele je třeba mléko nebo med… Zjednodušuji to, ale kdo jste byli na kurzech aromaterapie, tak to znáte, a kdo ne, tak jdete, protože pak si teprve všechny ty úžasné věci „od Hádka“ pořádně užijete.

Díky kurzu aromaterapie jsem získala skvělé základy, jak se v kosmetice orientovat, co kdy a jak za sebou a proč – stavím na nich dodnes. Rozumějte, informace od pana Hadka byly tak zásadní, tak dobré a tak praktické, že mi dodnes pomáhají! Nepoužívala jsem postupy a věci, které doporučovali „mnozí odborníci“, dnes někdy také „mágové“, ale přemýšlela jsem o nich v souvislostech, o kterých nás pan Hadek informoval, a pak vše zkoušela.

Ten kurz považuji za jednu ze svých nejlepších „investic“. To, co jsem se tam tenkrát dozvěděla, využívám celá léta (jéžiš, to tak letí), a nejen já a naše rodina, ale i spousta mých klientů. A jak už jsem psala, tou masérkou jsem se opravdu stala (vlastně ještě dříve kosmetičkou, ale mne se na tom nejvíc líbila ta masáž). Masáže byly odrazovým můstkem k mojí další práci. Stále jsem se učila. A uvědomila si další a další souvislosti. Došlo mi, že vlastně cítím energii, vnímám, kde proudí a kde ne, a tak jsem hledala, vnímala jsem, jak se to celé děje, zjistila, že masáž je úžasná věc, a hledala jsem, co je za tím, že některá místa na těle se mi jeví jako tmavá, a proč je tam moc nebo málo energie a jak to ten člověk má ve svém světě a jaké energie v‹ něm působí a jak jsem se všemi propojená a jak používat kyvadlo a jak spolupůsobí energie ve vesmíru a učila se, zkoušela, hledala, a pak jsem si udělala horoskop a pak další, další a absolvovala jsem spoustu nových kurzů, přečetla kopce knih a zkouším, hledám a učím se… A nalezla jsem vzácné poklady, zjistila, že si je nemůžu pořád jen schovávat, protože …(těch „protože“ bylo hodně, od „vždyť skoro nic nevím“, po „to mě přece nemůže uživit …“), a tak se chci podělit a žiji semináře, přednášky – ty názvy mi dělají potíže, ony jsou to spíše zážitkáře (to slovo mne napadlo teď a líbí se mi!!! To je skvělé, že píši tento článek, podívejte, jak i NYNÍ mne kurz aromaterapie ovlivňuje). Tenkrát se moje dcera uzdravila a mezi tenkrát a dneškem měla ještě další horečky. Studený pot a obrovské horko z mé vlastní nevědomosti mne polévaly nesčetněkrát a asi ještě budou. Také ale začaly přicházet stavy sladké a voňavé jako růže a med. Dcera mi pomohla při mnoha otázkách a rozhodnutích. Nejen ona. A asi jste poznali, že LEVANDULOVÝ éterický olej je můj nejoblíbenější (i když mi nijak nevoní, protože mám spíše nízký tlak) a nepoužívám jen ten.

Díky panu Hadkovi ve mne stoupla důvěra v‹ pomoc Vesmíru (bože, když dokáže Vesmír „vyrobit“ něco jako levanduli…), když dokáže inspirovat lidské bytosti jak, co a kdy a kde říct, tak musí být „ta jiná cesta“. A za to jsem vděčná Bohu a bytostem, kterými se projevuje.

Vím, že kurzy, knihy a vzdělání je jedna věc. Důležitá, bez praxe však naprosto bezvýznamná. Proto zážitkáře! Víte, a také jsem velmi vděčná bytosti, která je v tomto životě mojí dcerou, a děkuji, že je s námi. Jsem vděčná i bytosti, která je mým manželem, a jsem velmi vděčná mnoha dalším bytostem včetně pana Hadka. A jsem vděčná Tobě čtenáři, že tyto řádky čteš, protože teprve Ty jim dáváš smysl. A jsem vděčná Bohu (Vesmíru, Kosmu, Vyšší inteligenci), že mne na mé cestě vede, i když se tolikrát vzpírám a neposlouchám. A na náhodu nevěřím. Nikdy prostě nevíme, jakou roli v ‹živote druhých hrajeme. To je citát, ale nevím čí.

Třeba Vás tento článek také nějak inspiruje (to bych byla moc ráda). Třeba se setkáte s panem Hadkem na kurzu aromaterapie (vždyť on toho za ty roky musí vědět určitě zase ještě víc) nebo přijedete za mnou do Poličky (to bych byla také moc ráda). Anebo… co já vím…

Radka Mužíková