Časopis

O pravém (netuším, zda existuje také levý) levandulovém oleji jsem již na stránkách časopisu Aromaterapie psal mnohokráte. Důvod je zcela jednoduchý. Díky jedinečným účinkům oleje pocházejícího z rostliny s latinským názvem Lavandula angustifolia (dále již jen pravý) se jedná o nejužitečnější a nejužívanější éterický olej v aromaterapii. To je všeobecně známá a uznávaná skutečnost, kterou naše statistiky jen a jen potvrzují. Zde však nutno říci, že není levandule jako levandule. Různých biotypů levandule existuje několik desítek. Nemluvě o křížení různých druhů a vzniku dalších podkultur. V oblasti aromaterapie je rozšířeno používání lavandinového oleje, jenž bývá latinsky označován jako Lavandula hybrida, případně Lavandula intermedia. Již jsem se setkal i s označením Lavandula bastard. Ten se vyzískává z rostliny, jež vznikla křížením levandule úzkolisté (pravé) a levandule širokolisté (Lavandula latifolia), občas také nazývaný jako spajková levandule. Použití jednotného čísla, tedy označení „olej“ je u lavandinu značně nevhodné, spíše by se mělo používat číslo množné, tedy termín lavandinové oleje, neboť lavandinové mutace byly vypěstovány výhradně za účelem vyššího obsahu éterického oleje v rostlině a existuje jich velké množství. Zatímco pravá levandule obsahuje méně než 1% éterického oleje a na výrobu 1 kg je zapotřebí kolem 150 kg levandule, lavandinové hybridy obsahují kolem 3 i více procent éterických olejů. Je tedy logické, že lavandinové oleje budou již díky vyšší výtěžnosti i levnější. A nejen to. Lavandinové hybridy se pěstují povětšinou na plantážích v nižších polohách, zhruba do 800 m n. m., což umožňuje jejich strojní sklizeň, zatímco nejkvalitnější druhy pravého levandulového oleje pochází z divoce rostoucí levandule v horských oblastech. Tam je pak nezbytně nutný ruční sběr, který je finančně nesrovnatelně nákladnější. Nelze se tedy divit, že o lavandinovém oleji je všeobecně rozšířeno mínění, že se jedná o horší, tedy méně kvalitní druh levandule. S tím lze souhlasit i nesouhlasit současně. To je otázka úhlu pohledu. Laické srovnání levandule a lavandinu opravdu k takovémuto hodnocení může svádět. Nejen podobností pojmenování, ale i pořizovací cenou. Pokud vyhodnocujeme pachovou informaci těchto olejů, pak olej z pravé levandule má daleko jemnější vůni. Lavandinový olej díky obsahu kafrovitých složek pak onu jemnou květinovou vůni postrádá. V principu to však v žádném případě nevypovídá o horší, ale jiné kvalitě. Složení obou olejů je z určitého pohledu podobné. Stejně jako u levandule pravé i u lavandinu jsou nejdůležitější složkou oleje estery. Bohužel, pokud se podíváme na množství jednotlivých složek levandulového a lavandinového oleje, pak levandule jich má zhruba trojnásobné množství, a je tedy daleko komplexnější. I přes tuto skutečnost použití těchto dvou olejů bude mít mnoho společných rysů. Při mých cestách, ať již to bylo na Krymu nebo i v Chorvatsku, jsem se velice často setkával s tím, že lavandinový olej byl nabízen jako levandulový. Těžko říci, zda to byl úmysl, nebo jen neznalost oněch trhovců. Dost často se „na jihu“ stává, že si lidé koupí nejen krásně zhotovené, ale i krásně vonící levandulové polštářky pro dobré usínání. To však ne a ne přijít. I zde bude téměř vždy důvodem, že jejich náplň není levandulová, ale lavandinová. Pro jedince s nižším krevním tlakem pak bude lavandinový olej díky slabším uklidňujícím účinkům v mnoha případech vhodnější volbou. Obsah kafru v lavandinovém oleji z něj dělá u mnoha použití aktivnější olej. Jako příklad bych uvedl intimní hygienu. Pravý levandulový olej je vynikající, ale lavandinový olej je aktivnější vůči Candidě albicans. Jako vhodný lze označit lavandinový olej i při drobných zánětech za předpokladu, že zde bude dobrá snášenlivost. Na rozdíl od pravé levandule bych jej právě pro zvýšenou dráždivost, která je dána obsahem kafru, nedoporučoval při drobných krvácejících poraněních aplikovat přímo do rány, stejně tak u spálenin je jeho použití naprosto nevhodné. Lavandinový olej je také výborný inhalační olej. Vykazuje velice prospěšné účinky na dýchací cesty, ale neuklidňuje tolik jako pravá levandule. Při respiračních onemocněních jsou vhodné směsi například lavandinu, borovice, tymiánu. Další využití lavandinového oleje je možné při svalových a kloubních bolestech či při nachlazení. Zde přichází v úvahu koupele, případně masáže. Za zmínku jistě stojí i dobré repelentní účinky lavandinového oleje. Pro mnohé asi vznikne otázka, kdy použít levandulový a kdy lavandinový olej. Já sám budu v kosmetických preparátech téměř vždy upřednostňovat olej z pravé levandule. Právě pro jeho jemnost, schopnost uklidnit a dermální snášenlivost. Lavandinový olej pak jen na aromatizaci prostoru, aby neuspával jako levandulový olej, případně i jako repelent. I zde bych měl další důvod. Lavandinový olej přišel na trh primárně nikoli pro potřeby aromaterapie, ale pro výrobce parfémů. Ti jej rozkládají na jednotlivé chemikálie, které následně slouží jako suroviny rostlinného původu pro parfémové kompozice. Pokud si koupíte levandulové mýdlo, pak s největší pravděpodobností nebude levandulové, ale lavandinové. A to ještě platí jen o dražších mýdlech, v těch levných průmyslových se pak velice často nachází jen syntetický linalylacetát, stejně jako v různých průmyslových „osvěžovačích“ vzduchu. Na trhu se nachází v nabídce hned několik kvalit lavandinového oleje. Odlišují se od sebe hlavně výší obsahu esterů. Jako nejkvalitnější je označován druh „lavandin super“, který vykazuje nejvyšší obsah esterů a nejnižší obsah kafru. Tento olej je samozřejmě i nejdražší. Za zmínku samozřejmě stojí, že lavandinový olej nabízený s logem KH je „super“. Střední, tedy nižší obsah esterů a vyšší obsah kafru vykazuje „lavandin grosso“. U tohoto oleje se jedná o nejrozšířenější kvalitu. Nejnižší kvalitu vykazuje druh „lavandin abrialis“. Tento druh má nízký obsah esterů a vysoký obsah kafru.

Karel Hadek