Časopis

Poslední dny se po ránu pravidelně dívám do kalendáře a mám obrovskou radost, že jaro je konečně zde. Již samotné vědomí tohoto faktu hřeje. Neměl jsem se však dívat z okna. Stříbrný smrk není vůbec jarně stříbrný. Je úplně bílý. Stejně tak pod smrkem! Podezřele bílý koberec je nejen pod ním, ale pokrývá celou zahradu. Chtěl jsem psát o opalování, opalovacích olejích, jarní a letní pohodě. To je přece vhodné téma pro letní Aromku. Pohled oknem na hustě poletující sněhové vločky v mé hlavě však vytváří jakousi prapodivnou kombinaci opalování s vánočním stromkem v popředí.

S pádem vlády jakoby přestalo fungovat i globální oteplování. Poučen životními zkušenostmi, jak nepříjemně politika smrdí, jsem si čichl k bergamotovému oleji. Získal jsem tak další důkaz, že aromaterapie nejen příjemně voní, ale i působí! Chladem i sněhem způsobený splín zmizel jak peníz daňového poplatníka ve státní pokladně. A tak mě napadlo, že sluníčko si dává na čas jen a jen proto, abychom měli dostatek času se na něj řádně připravit. Po době biologického klidu, daného tím, že sluníčko trávilo dovolenou, kde jinde než na jihu, se k nám zase vrací.

Hned je lepší nálada, když denní světlo trvá více než 12 hodin denně. Sluníčko celkově podporuje zvyšování biologické aktivity v přírodě, tedy i u člověka, který je její součástí. Kdyby se mě někdo zeptal, tak, jak se často lidé ptají na aromaterapii, co je to sluníčko, myslím, že nejsprávnější odpovědí by bylo, že volně dosažitelný lék. Důvod je zcela prostý. I minimální množství UV-záření má na lidský organizmus současně jak pozitivní, tak i negativní účinky. V nynější době se ale stalo módou dělat ze sluníčka jakéhosi vrahouna. Ano, milí strašpytlové, máte pravdu, nebýt sluníčka, fakt by nebyla ani rakovina! On by dokonce neexistoval ani život. Člověk si během svého vývoje pod slunečními paprsky na jeho záření přivykal. Běžnému slunění se organizmus umí bránit! Negativní účinky běžných dávek UV-záření obsaženého ve slunečním spektru je schopen okamžitě napravovat.

Nezapomínejme ani na pozitivní účinky, jako jsou tvorba vitaminu D, hormonu štěstí serotoninu či dalších. Jak říkám, lék, se kterým se musí umět rozumně zacházet. Že právě toho je člověk jako takový schopen, značně pochybuji… Na očistu a ošetřování pokožky všeobecně používá chemikálie, které z dlouhodobého hlediska oslabují její rezistenci tím, že dochází k likvidaci hydro-lipidového kyselého ochranného pláště.

Samozřejmě, že tím dochází i k postupnému oslabování, někdy až likvidaci symbiotické mikroflóry a k nasídlování patogenních mikroorganizmů na pokožku. V potravě se nachází cizorodé látky, značně toxické, což je důsledek jejich průmyslové výroby. Jmenujme například alespoň herbicidy, pesticidy, fungicidy, jakož i široce používané konzervanty, či různé technologické jedy, jako např. zbytky organických rozpouštědel v tucích. O radioaktivním ozařování některých potravin za účelem jejich mikrobiální „čistoty“ raději pomlčím. Mnohé z těchto látek se stávají pro organizmus toxickými až po ozáření ultrafialovými paprsky. Samostatnou kapitolou jsou pak také léčiva. Antibiotika, sulfonamidy a další bohatá plejáda škodlivých léků, či léčivých škůdců, čert ví jak to pojmenovat, to vše putuje do našich těl. Něco je vyloučeno, něco zůstává skryto ve smetišti zvaném člověk. A tak, když se někdo všemi těmito chemikáliemi dobře preparovaný na jaře osype… Může za to kdo jiný než grázl sluníčko. To ono svými paprsky aktivovalo fotocitlivé chemikálie, ono aktivuje látkovou výměnu a napomáhá tak různým kožním vyrážkám. Dokonce si dovoluje i ozařovat tenzidy předpoškozenou pokožku. Zarážející je, že škodlivostní sluníčkové pohádky na úrovni devíti hlavého draka chrlícího v 21. století nikoli oheň a síru, ale kožní rakovinu slýcháme od akademicky vzdělaných lidí. Nemohu se zbavit dojmu, že pro některé odborníky se na matičce Zemi nejprve objevily chemikálie, pak přišel do tohoto (pro něj přirozeného) prostředí člověk a sluníčko je… nejspíše božím trestem za nepochopení.

A jsme u toho. Poslední dobou se rakovina pokožky, jak statistiky praví, značně rozmáhá.

Že by v době současné sluníčko svítilo aktivněji…? Nebo jim zase nikdo neřekl, že spíše lidé poslední dobou žijí v ekologicky zhoršených podmínkách, že pojídají za tichého souhlasu ministerstva zdravotnictví různé toxické a mezi nimi i fototoxické chemikálie…?

Z uvedeného je zřejmé, že na sluníčku musíme být daleko obezřetnější než naší předkové. Nikoli proto, že by sluníčko zlumpovatělo, ale kvůli našemu životnímu stylu a konání, které při nejlepší vůli a z mého pohledu vůbec neodpovídá tomu, co bych očekával od Homo sapiens.

I tento rok bude stříbrný smrk před mými okny stříbrným, bílý koberec pod ním se zazelená a příroda nás bude zvát ven svými kouzly. I tento rok se budeme těšit na hřejivé sluneční paprsky a budeme se jim vystavovat. Asi by stálo za to popřemýšlet, co kromě kalorií se v nás (nejen) přes zimu uložilo. Možná pak místo varování před sluníčkem podstoupíme očistnou kúru. Ta nám sice neumožní neomezený pobyt na sluníčku, učiní jej však bezpečnější. Tělo očistnou kúrou zbavené toxických látek reaguje daleko příznivěji na dopadající UV-záření. Nejen že nevznikají nové toxické látky, ale posílený imunitní systém až do určité dávky ozáření slunečním světlem efektivněji zabraňuje vzniku trvalých a nevratných důsledků. Pokud z jakéhokoli důvodu budeme chtít či muset zůstat na sluníčku déle než je běžně zdrávo, tedy do prvních příznaků zčervenání pokožky, pak samozřejmě doporučuji i vhodnou UV-ochranu. To se bude týkat především slunečních koupelí – ať již někde doma či na dovolené u (nikoli starých) Řeků, Římanů, Egypťanů, či jiných jižanů.

Opalovací oleje KH se dlouhodobě osvědčily a jejich obliba rok od roku vzrůstá. A nelze se divit. Jsou koncipovány tak, aby pokožku chránily (dle stupně OF) před nadměrným UV-zářením. A nejen to. Kvalitní opalovací preparát musí nejen chránit před UV-paprsky, ale jsou na něj kladeny i další požadavky. Musí být voděodolný, pokožce pod ním musí být zachována schopnost „dýchat“ a musí též předcházet vysychání pokožky. Každý, kdo již opalovací oleje KH vyzkoušel, jistě moje slova potvrdí. Hlavní argument proti jejich používání, že se těžko a nestejnoměrně roztírají, padl ve chvíli, kdy jsem začal doporučovat jejich nanášení na nikoli suchou, ale mokrou pokožku. Častým dotazem, který jsem loni dostával, bylo, proč se u některých přípravků uvádí, že by se měly nanášet na pokožku již zhruba 30 minut před začátkem opalování… Měl bych lakonickou odpověď. To neví ani Bůh, a vy se ptáte mě… Jediná reálná úvaha asi bude, že je to trik, který pomáhá zvyšovat spotřebu, a tedy i tržby.

Jako ochranný faktor se v opalovací kosmetice užívají dva systémy. Tak zvaný fyzikální, kde jsou použity látky sice chemické, ale UV-neaktivní, jako je např. kysličník titaničitý, který v principu působí na UV-záření jako zrcadlo a reflektuje je. Dále pak je známa celá řada látek (ne všechny však jsou, díky Bohu, zákonodárcem pro tyto účely povoleny), které nikoli, jak se občas uvádí, filtrují UV-záření, ale změní jeho vlnovou délku. A tak se z UV-záření průchodem této látky stává infračervené záření, neboli teplo. Již tato skutečnost z části definuje některé požadavky na vhodný preparát.

Jen pro zajímavost, mezi tyto látky patří např. i vitamin E. Bez nároku na přesnost lze uvést, že 1 % vitaminu E v preparátu zvyšuje jeho ochranný faktor o jeden stupeň, hlavně pak v oblasti UV-záření typu B.

Jako důležitou skutečnost pak nutno zdůraznit, že podle kvality opalovacího preparátu je nezbytně nutné jeho občasné doplnění během opalování. Jako reálná doba se mi jeví zhruba 2 - 3 hodiny. Nelze zapomenout ani na skutečnost, že každý opalovací preparát nějakým způsobem nepřirozeně ovlivňuje spektrum dopadajícího slunečního světla. Vždy bychom se tedy měli spoléhat na zdravý rozum. Nejen nejbezpečnějším, ale současně nejpřirozenějším a nejzdravějším je pak včasný odchod z dosahu UV-záření. To ještě nikdy nikomu neublížilo.

Karel Hadek