Časopis

Dobrý den,

k Vaší kosmetice se vracím po letech, kdy jsem na Vás – přiznávám – trochu pozapomněla. Ráda bych časem používala vaši kosmetiku na všechno, postupně si dokupuji další a další výrobky. Již léta se zajímám o problematiku antiperspirantů. Hodně jsem četla o tom, že v nich obsažená látka – aluminium chlorohydrát – je zdraví škodlivý, přispívá k riziku vzniku rakoviny, zvláště když se používá po předchozí depilaci či holení. Bohužel se ale v dnešní uspěchané době bez čehokoliv, co potlačí pach potu, nejde obejít. Denně jezdím mnoho kilometrů v autě za klienty, nejde vše jen „přikrýt“ voňavkou. Zajímalo by mě, jestli zmíněná sloučenina je opravdu tak nebezpečná, a zda Vaše kosmetika nabízí nějakou voňavou alternativu antiperspirantů.

Předem mnohokrát děkuji za odpověď, Eva J., Praha

Milá paní Evo,

děkuji Vám nejen za Váš mail, ale i Vaši důvěru v aromaterapeutické preparáty KH.

Mohu Vás ubezpečit, že nejste jedinou zákaznicí, která buď pozapomněla nebo jen chtěla vyzkoušet něco jiného a po čase se vrací. Stejně jako vnímání krásy je dáno tím, že můžeme srovnávat, ani kvalitu nelze posuzovat jinak. 

No ale k Vašemu dotazu…

Já sám jsem se o antiperspiranty jako takové nikdy nezajímal. Hlavně pak proto, že jejich škodlivost je dána nejen jejich chemickým složením, tedy obsahem kovových solí. Samo pocení pak, ač může být jakkoli nepříjemné, je procesem látkové výměny
a jednou z cest, jak se organismus čistí. A bránit tomuto procesu jakýmkoli způsobem považuji do slova a do písmene za trestný čin proti zdraví.

Chápu Vás, společnost nám nastavila jakési „normy“ i v oblasti pocení a díky tomu dochází i k naprosto nesmyslnému a zvrácenému vnímání. Zpocený člověk je „nečistý“, zatímco člověk jenž pot uzamkne ve svém těle, je „čistý“.

Zde tvrdě hájím názor, že takováto „upocená civilizační pravidla“ jsou absurdní a nesmyslná. Vědomé akceptování myšlenky, že se nezpotím i za cenu poškozování zdraví je nonsens.

Problematika je o to složitější, že důsledky používání antiperspirantů a potlačování procesů látkové výměny se neprojeví okamžitě po jejich použití. Pokožka je živý orgán schopný regenerace a mnohé z našich neblahých počinů je schopna napravovat. Nikoli však na věčné časy. Takže účet za různé prohřešky jako jsou spáleniny v důsledku nadměrného opalování, používání koupelových pěn či sprchovacích gelů s obsahem tensidů, konzervační látky v kosmetice a pochopitelně i aplikace antiperspirantů přichází až po letech.

Tato fakta nejsou sice žádným tajemstvím, přesto jim málokdo věnuje pozornost. Jako by neplatila zásada, že daleko jednodušší je předcházet než léčit, ale užij si dne, kašli na zítřek. Zásadní problém vidím ve vzdělávacím systému. Povinný vyučovací předmět: „Moje tělo a moje zdraví“ ve školách chybí. Asi je pro tuto společnost lukrativnější pokud si neinformovaný jedinec nejprve zaplatí za likvidaci zdraví a později zase úspěšně platí za léčení. Peníze přece musí pracovat... a navíc se nepotí a tudíž ani nesmrdět nemohou...

No a k Vašemu dotazu ohledně nějaké voňavé alternativy. O šalvějovém oleji je známo, že snižuje potivost, ale hlavně díky svému složení je schopen zabránit množení mikroorganizmů, které rozkládají pot a způsobují onen typický zápach. Zde se pak nabízí např. pro jedince trpící pocením nohou KOUPELOVÝ OLEJ NA NOHY. Pro ty, kteří mají problémy s pocením celého těla, jsou zde pak ŠALVĚJOVÝ koupelový olej a ŠALVĚJOVÝ sprchovací olej. Nelze však očekávat, že by šalvějové preparáty působily „tak spolehlivě“ jako průmyslové antiperspiranty.

Jejich účinek je v tomto smyslu fyziologický a díky jim za to. Asi Vás svou odpovědí moc nepotěším, nemohu si ale pomoci, pro mě je opravdu přijatelnější být upocený ale, zdravý, než preparovaný antiperspirantem v očekávání neblahých zdravotních důsledků. Jako odměnu za Váš dotaz Vám posílám ŠALVĚJOVÝ sprchovací ole a věřím, že s ním budete spokojena. Rád bych zde ještě upozornil na novinku, která přichází na trh. Jmenuje se BODY SALVIA a je popsána na třetí straně.

Karel Hadek

Vážený pane Hadku,

chtěla bych Vám poděkovat za Vaše jedinečné výrobky, které používám nejen já sama, ale i celá moje rodina. Vaše olejová kosmetika mě nadchla již dávno a hned poté, co jsem zjistila, že jste založil novou firmu v Uherském Brodě, jsem okamžitě přestala odebírat, jak jste trefně napsal v časopise Aroma Terapeutickou Odcizenou Kosmetiku a přešla na originály od Hadka. Protože mě kosmetika a věci s kosmetikou spojené zajímají, všimla jsem si, že u mnohých rostlinných olejů se často uvádí, že obsahují např. vitamín B nebo C. Mohl byste napsat, zda je to možné? Domnívala jsem se, že vitamín B a některé další jsou rozpustné jen ve vodě.

Přeji Vám mnoho spokojených zákazníků a předem děkuji za Vaši odpověď.

Ludmila Z., Brno

Milá paní Ludmilo,

ze všeho nejdříve Vám chci poděkovat jak za Váš hezký mail, tak i „věrnost originálnímu Hadkovi“.

Co se Vaší otázky týká, hned na začátku mé odpovědi Vám mohu sdělit, že jste se domnívala naprosto správně. U vyrobených rostlinných olejů pochopitelně není žádoucí, aby obsahovaly vodu, protože ta by zde způsobovala nejen rychlejší stárnutí, ale při větším množství i mikrobiální kontaminaci. Na druhou stranu zbytková vlhkost je prakticky v každém oleji, ale v množství, které lze označit jen jako zlomky procent. Kde je tedy pravda? V principu lze konstatovat, že jak vitamín B, tak i ostatní ve vodě rozpustné vitamíny pochopitelně v mastných rostlinných olejích nejsou obsaženy. Tedy alespoň nikoli v množství, které by stálo za to jmenovat. Sám jsem již dříve přemýšlel nad podobnými údaji. Nepředpokládám, že by zde byl v popředí úmysl mylně informovat zákazníka. Zde jde spíše o nevhodný přenos informací. Pokud se totiž podíváme např. do studií o avokádu, pak se dozvíme, že jako takové obsahuje krom olejových složek pochopitelně i vodu, lecitin, minerální látky a vitamíny A, B (dokonce několik), C a E. Při výrobě oleje nutně dochází ke ztrátě všech ve vodě rozpustných vitamínů, tedy jak B tak i C, právě proto, že jednou ze součástí technologie výroby olejů je výsledný produkt, tedy olej vody zbavený. Bohužel, mám obavy, že mnozí autoři, kteří některá pojednání o výrobě rostlinných olejů a jejich obsahových složkách píší, informace pocházející o původní surovině bez nutných korektur prostě a jednoduše přenesou na výsledný produkt.

V dnešní době pak velmi často slýcháme, jak zdravé jsou rostlinné oleje, hlavně pak ty lisované za studena. Něco pravdy na tom samozřejmě je, daleko více pak zase a zase komerce a reklamy. Pokud se podíváme na složení původní suroviny a na vyzískaný produkt, byť za studena, lehce můžeme posoudit oč hodnotnější, bohatší a přirozenější potravinou je výchozí surovina, tedy plod či semeno, něž ten nejlepší olej.

Jako odměnu za Váš dotaz Vám posílám 115 ml oleje z vlašských ořechů. Jako kosmetiku, vynikající je i jako olej do salátu. Pár vlašských ořechů bych také rád přibalil, ale ty nemáme v nabídce.

Karel Hadek

Vážený pane Hadku,

posílám krásný předjarní pozdrav z Chomutova a mockrát děkuji za zasílání Vašeho časopisu, kde se dozvídám mnoho informací nejenom o Vašich preparátech. Jsem moc ráda, že v časopise se věnujete i dětské aromaterapii a právě k té se ubírají mé dotazy. Máme osmiměsíční dceru a ráda bych se chtěla zeptat, jaké preparáty byste mi doporučil k ošetřování dětské pokožky, která má sušší charakter. (Můj muž je alergik a proto je dcera vedena v poradně jako potenciální alergik a ekzematik.) Doporučujete dětský koupelový olej HEŘMÁNKOVÝ a právě na všechny heřmánkové preparáty pro děti mě v porodnici upozorňovali, že nejsou pro děti vhodné či přesněji jsou nevhodné. Který jiný byste mi doporučil? A jaký olej na potírání po koupání? (Chodím se svou dcerou na kurzy plavání). A též jsem se chtěla zeptat, zda je vhodný váš preparát – zubní olejíček – i pro mou malou dceru, které se teprve první zuby prořezávají, ale už potřebují ošetřit? A ještě dotaz k éterickým olejíčkům. Které éterické olejíčky jsou vhodné pro podpoření imunity u dětí?

Děkuji předem za Vaši odpověď. S pozdravem a přáním mnoho dobrého nejenom ve Vaší nové firmě.

Petra J., Chomutov

Milá paní Petro, 

díky Vám za Váš hřejivý mail, pozdrav z Chomutova i důvěru, se kterou se na mě obracíte.

Při své práci se velice často a rád ohlížím do minulosti. Někdy je to minulost velmi vzdálená, jindy je to jen pár let. Důvod je velice prostý. Lze tak pozorovat nejen vývoj člověka, ale uvažovat o mnoha souvislostech ve všech životních oblastech,
kosmetiku a zdraví nevyjímaje.

Když jsem v oblasti aromaterapie zhruba před čtvrt stoletím začínal s výrobou preparátů, nevzpomínám si, že mnohé z dnešních problémů by byly tak palčivé. Ty nejmenší človíčky nevyjímaje.

Na první pohled by se zdálo, že v historii člověka čtvrtstoletí není téměř nic. Pokud se ale podívám právě na zdravotní problematiku u těch nejmenších, naskakuje mi husí kůže (to je jen diplomatičtější vyjádření slov „jímá mě hrůza“). Pro jistotu si raději vůbec nekladu otázku, co bude za dalších 25 let.

Nechci v žádném případě tvrdit, že tenkráte bylo vše v pořádku. Situace byla lepší jen o to, že i různá civilizační negativa potřebují čas, aby se mohla široce projevit a dostalo se jim náležité pozornosti.

Již tenkráte jsem vyvinul pár preparátů pro děti. Byly používány a ve srovnání s dneškem byl klídek a pohoda. Občas se objevily dotazy s tématikou ekzémy, atopické ekzémy, alergie.

Ono „občas“, ale nebylo všeobecně chápáno jako varovný prst, a tak dnešní výskyt výše jmenovaných problémů, bez přehánění, nabyl charakteru epidemie. Podle dotazů, které mi nikoli přicházejí, spíše se na mě řítí, mám pocit, že očekávat narození naprosto zdravého děcka má asi stejnou šanci, jako spoléhat na zaručenou výhru jackpotu ve sportce.

Asi by ale bylo naivní očekávat, že tomu bude jinak. Zmiňovat permanentně se zhoršující ekologii jako jednoho z původců, by bylo už jen nošením dříví do lesa. Mám ale vážné obavy, že jen málokdo si uvědomuje, že dalším vyvolávajícím faktorem jsou sami lékaři (nikoli všichni, i zde jsou výjimky) a jejich, v důsledku katastrofální, způsoby léčby.

Antibiotika jsou nesmyslně předepisována i tam, kde nemohou pomoci. Jako prevence! Čeho ale? Reálná se mi jeví taková anti(biotická)léčba jen jako prevence prázdnoty jejich peněženek. Jejich komplexní a tedy i neblahé účinky se samozřejmě projeví
i tam, kde byly „receptovány“ věcně a řádně.

Důsledkem jejich používání je likvidace symbiotické mikroflóry v trávícím traktu a jedinečná příležitost pro následné přemnožení patogenních mikroorganismů.

Zde je nutno zmínit nejen antibiotika, ale i další široké spektrum chemikálií, které jsou se státním souhlasem deklarovány jako léky. Nepřirozené, lidskému organismu naprosto cizí. Při povinném definování známých (a co ty ještě neznámé a nepřímé) negativních vedlejších účinků si občas kladu otázku, zda se opravdu jedná o léky, nebo jen potlačovatele symptomů chorob a vyvolavatele nové újmy na zdraví. Úvaha, že po celou dobu vývoje s nimi člověk nepřišel do kontaktu, a tudíž je jeho imunitní systém nemůže znát a neví, jak na ně reagovat, zcela jistě není od věci. Stejně tak není od věci ani úvaha, že v důsledku jejich používání nutně musí docházet i k iritaci a dezorientaci imunitního systému.

Slova imunitní systém slyšíme dnes na každém kroku a ze všech stran. Základ imunitního systému se, jak známo, nachází právě v trávícím traktu. Pokud zde není vše v pořádku, pokud do trávícího traktu, ať již z jakéhokoli důvodu, posíláme cizorodé látky („léčebná“ chemie, konzervace v potravinách a nápojích, radioaktivně ošetřované potraviny a mnoho dalších „lahůdek“), považuji za naprosto naivní se domnívat, že existuje možnost, jak lze jiným způsobem imunitní systém zase postavit na nohy.

Nechci posuzovat, a díky Bohu mi to ani nepřísluší, zda je dobře či nikoli, že dnešní věda a medicína je schopna z podstatné části potlačit přirozenou selekci. Důsledkem však je zhoršující se genetický kód populace jako takové. A další z důvodů epidemického nárůstu zdravotních problémů u nově se rodících generací.

Na otázku, jak ošetřovat pokožku těch nejmenších (a nejen těch), je na teoretické úrovni odpověď jednoduchá. Fyziologicky. A jak to vypadá prakticky? Ať již někdo má, či nemá s pokožkou problémy, pokožka vždy byla, je a bude jedním z orgánů komplexu zvaného člověk. Problémy uvnitř těla se samozřejmě nejen mohou, ale i fakticky projevují na pokožce. Asi to bude znít hloupě, ale zde musíme začít „ošetřovat pokožku zevnitř“. Věnovat maximální pozornost nejen trávícímu traktu a jeho bezporuchové funkčnosti, ale i orgánům vylučujícím jak již produkty látkové výměny, tak i „jedůvky“, které jsme (ať již vědomě či nevědomě) pozřeli. Pokud se povede optimalizovat „vnitřní chod biochemické laboratoře člověk“, bude zákonitě jedním z důsledků i zlepšený stav pokožky. V opačném případě je jen mininaděje, že se nám podaří kožní problémy ovlivnit. A vyřešit? Jistě vůbec nepřeháním, když napíši žádná. Tedy pomineme-li zázraky, které se, jak víme, stejně nekonají...

Není to poprvé, co říkám, že nejen zdravá, ale i nemocná pokožka má právo a musí být řádně ošetřována.

I zde je, dle mého názoru, nutno vyloučit všechny cizorodé látky tak dalece, jak jen to jde a spoléhat se na složky přirozené. Tím však nechci říci, že vše co je přírodní je vhodné. Ono vlastně vše pochází tak nějak z přírody. A když už jsme u té pokožky…
Nezapomínejme, že i ona je životním prostorem pro miliardy symbiotických organizmů, které tam mají…, jak jinak to nazvat, než trvalé bydliště. Pokud naše hygienické návyky, nadměrná, tedy až choroboplodná čistota, včetně chemického čištění a ošetřování pokožky tuto (bohužel neviditelnou) mikroflóru ničí, je to zase jen a jen krůček na cestě do světa chorob. Co používat či nikoli jsem zmínil v AT č. 1/2008. Zde jsem však konstatoval všeobecně poplatná fakta. Volba vhodných preparátů
je pak přísně individuální záležitost daná individuálními potřebami, jako jsou aktuální stav pokožky, snášenlivost a podobné faktory.

Velmi často se setkávám s radami, které zrovna dvakrát nesvědčí o informovanosti jejich dobrodárců!

Vám prezentované „strašidlo“ heřmánek jim také leží v žaludku. Hned v heřmánkovém úvodu nutno napsat, že není heřmánek jako heřmánek. Běžně se totiž používají heřmánkové extrakty. Z cenových důvodů pořizované do levných extrakčních činidel,
z nichž některá sama o sobě mají schopnost dráždit pokožku, či dokonce alergizační potenciál. To však nikdo neřekne nahlas, a pokud se něco děje, pak hurá, blbce uděláme z heřmánku. Nutno podotknout, že alergii na heřmánek (jakož i na jiné rostlinné suroviny) apriori nelze vyloučit. Je ale opravdu zajímavé, že se mi často stává, že přijdou lidé s potvrzenou alergií na heřmánek. Ale HEŘMÁNKOVÝ koupelový olej snáší naprosto bezproblémově…. Tento preparát (jakož i další preparáty s logem KH) není totiž vyráběn z heřmánkového extraktu, ale heřmánkového oleje! Heřmánkový olej se pak vyrábí z vysoce kvalitního heřmánku (bez plísní, chemie, apod.) destilací vodní párou. Jak je možné že nealergizuje? Že by na alergologii používali na testy nikoli čistý heřmánek, ale nějaký ten heřmánkový extrakt?

V úvahu u tak malého děcka samozřejmě krom HEŘMÁNKOVÉHO koupelového oleje přichází např. MEDUŇKOVÝ, či LEVANDULOVÝ koupelový olej. Jako vyložený fanda olejových preparátů nemohu doporučit na ošetřování pokožky nic jiného než DĚTSKÝ masážní olejíček (dříve Baby). I v něm je sice heřmánek, ale přísahám, že nepamatuji, že by na něj kdy nějaké děcko alergicky reagovalo. Pozornost by se měla věnovat i samotné vodě. Chlórování ji sice udržuje mikrobiálně čistou, ale u citlivých osob právě obsažený chlór může vyvolávat podráždění.

Takže jako vhodnou lze považovat sice řádovou vodu, ale buď odstátou nebo ještě lépe převařenou. 

Stará moudrost praví, že všeho moc škodí. A ono to opravdu platí i o čistotě.

Karel Hadek

Dobrý den pane Hadek,

prosím o radu v péči o tříletou holčičku s atopickým ekzémem. Zjištěna byla alergie na mléko a dále alternativními postupy doporučeno vynechání vajec, droždí, cukru a pšenice ze stravy. Stravu máme upravenou již více než rok a užíváme občasně
i různá homeopatika, bylinky apod. Nyní aplikuji cca jeden měsíc Váš krém ATOP-DERM, se kterým jsem VELMI spokojená. Dále mám stejnou dobu MEDUŇKOVÝ koupelový olej a LEVANDULOVÝ sprchový. U těchto olejů bych Vás ráda požádala o radu, jak často aplikovat – např. koupel 1x týdně, sprchovat obden, zda je možno osprchovat a poté aplikovat koupel apod. (dosud jsme klasické mycí prostředky používaly 1x týdně). Dále prosím o radu, jaké prostředky užívat na mytí vlasů a ošetření vlasové pokožky, případně jaké další preparáty doporučujete k uvedené diagnóze.

Děkuji velmi a jsem s jarním pozdravem

Lucie P. Praha

Milá paní Lucie,

děkuji Vám za Váš mail i důvěru, se kterou se na mě obracíte. Pokoušel jsem se Vám několik dní dovolat na Vámi udané telefonní číslo, ale marně. A tak nezbývá, než se věnovat odpovědi písemné. Jsem rád, že Vám ATOP-DERM dobře slouží. Taková slova mě vždy potěší, neboť právě u tohoto problému je velice obtížné vyrobit preparát, který v širším měřítku odpovídá potřebám takto postižené pokožky. Snad jen pro úplnost bych na tomto místě uvedl, že za stejně tak dobrý jako ATOP-DERM bych označil preparát SHEADERM TH.

Co se koupelí týče, i zde Vás mohu ubezpečit, že jste udělala tu nejlepší volbu. MEDUŇKOVÝ koupelový olej byl kdysi testován u atopiků na kožní klinice v Hradci Králové a velice dobře se osvědčil. Testů se tehdy „zúčastnil“ i LEVANDULOVÝ koupelový
olej. Podle výsledků testů a k mému překvapení, byla meduňka lepší. Ale to je jen statistický údaj pro zajímavost. Zatímco jak snášenlivost tak i terapeutické vlastnosti je u AE přísně individuální záležitost...

Jak často koupat? Jak už sám název AE napovídá jedná se mimo jiné i o projevy suchosti pokožky. Zde je potom doporu čení celkem jednoduché. Co nejméně, pouze pokud je pokožka znečištěna. V případě běžných koupelí, aby byl aromaterapeutický účinek co největší, doporučuji dobu trvání koupele od 20 minut až do jedné hodiny. U atopiků bych pak opačně doporučoval všeobecně podstatně kratší časy, podle stavu pokožky mezi 10 až, a to by mělo být maximum, 20 minutami. Daleko šetrnější je pak v takovýchto případech sprchování. Zde lze doporučit nejen LEVANDULOVÝ sprchovací olej, ale i BOROVICOVÝ či MANDLOVÝ Dětský mycí olej. Vzhledem k tomu, že se meduňka osvědčila u tohoto problému v koupelové formě, rozhodl jsem se uvést na trh i sprchovací MEDUŇKOVÝ olej nejen jako alternativu koupelového oleje, ale i jako specialitu pro atopiky. Při aplikaci koupele je naprosto zbytečné před koupelí absolvovat sprchování. Právě u atopiků platí dvojnásob, že všeho moc škodí.

No a konečně se dostáváme i „na vlasy“. U Vaší dcerky doporučuji vyzkoušet na mytí vlasů MEDUŇKOVÝ koupelový olej. Vlasy nejprve namočit, nechat chvíli nabobtnat a potom za použití cca 20 kapek vlasovou pokožku promasírovat a následně opláchnout.

Vzhledem k tomu, že atopiků v populaci přibývá, současně s MEDUŇKOVÝM sprchovacím olejem přijde na trh i speciální mycí olej na vlasy s meduňkovým i dalšími u atopiků osvědčenými oleji.

Doufám, že Vám moje informace poslouží, a jako odměnu za Váš dotaz Vám zasílám MEDUŇKOVÝ sprchovací olej.

Váš Karel Hadek

Dobrý den,

obracím se na Vás s dotazem na vhodný olej k rozpuštění – čištění ušního mazu.

Děkuji, Hana D.

Milá paní Hanko,

děkuji Vám za Váš mail i dotaz, který jste mi zaslala.

Zde je odpověď celkem jednoduchá. Pokud se jedná jen o rozpuštění tužšího mazu, lze použít prakticky každý rostlinný olej – čím řidší, tím lepší. Jako vhodné bych označil některý z běžných olejů – MANDLOVÝ, Z JADER HROZNŮ, Z VLAŠSKÝCH OŘECHŮ, SÓJOVÝ, SLUNEČNICOVÝ.

Před použitím jej doporučuji ohřát na tělesnou teplotu. Nejen, že je to příjemnější pocit při vkápnutí do ucha, ale teplejší olej je pak schopen maz v uchu i lépe rozpouštět. 

V případě problémů (např. opakované záněty středního ucha) lze použít i směs s protizánětlivými éterickými oleji. Vzhledem k místu aplikace je pak nutno věnovat výběru daného éterického oleje náležitou pozornost a používat nízkou koncentraci (cca 1 %), aby nedošlo k podráždění. Zde doporučuji i např. třezalkový nebo ARNIKOVÝ olej. Podle sdělení mnohých klientů se v péči o uši velice osvědčil i NOSNÍ OLEJ.

Ať již na čištění, či svými protizánětlivými účinky. Stejně pozitivně hodnotí klienti použití na popsaný problém i u ZUBNÍHO OLEJE, či oleje Stomarom (nyní DENTAROM). Jako odměnu za Váš „ušní“ dotaz Vám zasílám na vyzkoušení nosní olej.

Karel Hadek

Vážený pane Hadku,

rád bych Vám touto cestou poděkoval za Vaše celé „aromaterapeutické dílo“. Jsem příznivcem přírodní léčby v jakékoliv podobě, včetně aromaterapie. Výsledky mluví za vše, tady neobstojí žádná slova a reklamní triky. Takže, ve stručnosti děkuji Vám
za sebe i mnoho blízkých lidí kolem mě, kterým Vaše výrobky pomohly.

Píši Vám ještě ohledně jednoho dotazu, se kterým si dovolím Vás obtěžovat. Velmi mě zaujal Váš článek o plísních a výrobek CANDIÖL, který jsem si objednal. Bohužel jsem nenašel informaci ohledně dávkování při jeho vnitřním užívání. Logicky předpokládám, že pokud jsou plísně ve střevech, je nutno aplikovat olej vnitřně. Proto Vás prosím o radu ohledně jeho vnitřního užívání. Váš výrobek mě zaujal svou komplexností a synergickým efektem, protože konkurence nabízí pouze monokomponentní oleje – třeba oregánový olej proti „candidě“, což mě neuspokojuje, protože jsem „rozmlsaný“ vysokou kvalitou Vašich přípravků. Takže budu moc rád, pokud mi sdělíte návod na užívání, abych mohl s plísněmi zatočit.

Děkuji za Váš čas, s přáním krásného dne Jiří L. Ostrava

Vážený pane Jiří,

děkuji Vám za Váš mail, který byl nejen milý, ale v mnohém i poučný. Při čtení Vašeho dotazu jsem si zabroukal pod vousy, jak krásné by bylo, kdyby ona dokonalost aromaterapie, kterou se stále snažíme objevit, nebyla závislá na nedokonalosti a neznalosti člověka. Jedinou útěchou nám snad může být, že pak už by nebylo co objevovat. Pokud takto něco „objevíme“, je to důvod k radosti… A taky by se nestalo, že nenajdete informaci o správném použití. Pokusím se to napravit.

Vzhledem k tomu, že se jedná o kompozici éterických olejů velice účinnou na mnoha úrovních, lze ji taktéž velice široce používat, a to nejen proti plísni. Za zmínku stojí jedinečné antimikrobiální a protizánětlivé účinky. Tento preparát se dá velmi dobře využít jako součást protizánětlivých krémů (akné, odřeniny apod.). Jeho vysoká účinnost je vykoupena i jistou dermální dráždivostí, a tak stačí opravdu minimální dávka (např. do neutrálního krému cca 1 %). Jeho hlavním posláním je pak vyčištění organismu od Candidy albicans. Pochopitelně, že to není specialita jen na Candidu, ale je to právě tento mikroorganismus, který je v různých statistikách označován jako původce problémů až v 90 %. Podle toho, kde se plísně nacházejí, je pak závislé i jeho použití. Pokud jsou v ústech, navrhuji dvě možná použití. Při prvním je vhodné připravit si v ústech sliny, přidat kapku CANDIÖLU a takto vzniklým roztokem pak promývat ústní dutinu a pomalu polykat. Chuť sice nic moc, ostrá a hořká, je třeba si na ni pomalu zvyknout. S přibývajícími slinami pak CANDIÖL pomalu polykáme. Tím dosáhneme jeho účinku nejen v ústech, ale i v trávícím traktu. Druhou, dle mého však méně praktickou možností, je asi půl čajové lžičky rostlinného oleje, do níž přidáme kapku CANDIÖLU. Touto olejovou směsí pak promýváme ústní dutinu a taktéž pomalu polykáme. Tyto způsoby upřednostňuji, protože předpokládám, že většina z těch, kdo má candidu v trávícím traktu, ji má i v ústech. Zde je dostačující jedna jediná kapka, až 10x denně. Při této aplikaci pak preparát nabízí další možné účinky. Při bolestech v krku a zánětech krčních mandlí polykaný CANDIÖL prokazuje svoji sílu. Dobře si umí poradit i s dalším „klenotem“, se zlatým stafylokokem v krku. Pokud by šlo opravdu jen o záležitost trávícího traktu, pak doporučuji z měkkého pečiva vyřezat ostrým nožem „tablety“, které prakticky nic nestojí, lze je udělat téměř vždy a všude a éterické oleje se do nich velice dobře vsáknou. Pak ji spolkneme, zapijeme a v ústech nic moc z oné ostré, hořké bylinné chuti nezůstane. Zde lze na „tabletu“ nakápnout 3 kapky CANDIÖLU a toto opakovat 3- 5x denně. Candiölová kúra by pak měla trvat kolem jednoho měsíce. A jako vždy u plísní – považuji za menší problém se jich zbavit, než jim zabránit v návratu.

Karel Hadek

...chci poděkovat za kosmetiku, od loňského podzimu se čím dál více stávám Vaší zákaznicí. Barevné lahvičky v koupelně pomalu proměňuji za bílozelený design.

Vaše nabídka má široké uplatnění, avšak jsem se zatím nedočetla, co je vhodné na lupy ve vlasové pokožce. Můj muž tím docela trpí, už vyzkoušel několik osvědčených šampónů, které pomohly jen zpočátku a pak se lupy opět objevily. Můžete mi dát radu, čím a jak na lupy vyzrát?

Mockrát děkuji, Veronika B.

Milá paní Veroniko,

děkuji Vám za Váš milý mail i dotaz, se kterým se na mě obracíte. Musím přiznat, že mě tak trošku zaskočil i rozesmál. Jistě se nebudete zlobit, pokud na něj odpovím, alespoň ten úvod, po svém. Vaše otázka v sobě již vlastně skrývala odpověď… Na lupy
(nikoli proti) ve vlasové pokožce jsou šampony opravdu vynikající, včetně oněch protilupových. Jako odpověď však chci napsat pár řádků navíc, i proto, že otázka byla míněna jinak. V katalogu preparátů KH, na str. 31 a 32 je popsán speciální přípravek - LUPISAN. Ale začněme u lupů samotných. Stejně tak jako pokožka celého těla, tak i vlasová pokožka odvrhuje zrohovatělé části permanentně. Z toho vyplývá, že sem tam nějaký ten lup se objeví každému. Problémy vznikají, pokud se začnou tvořit
nadměrně. Otázka tvorby lupů je proto široce diskutována. Důvodů jejich vzniku je relativně velké množství. Souhlasím, že velmi často bývají lupy způsobovány mikrobiálně.

To však nedává odpověď na otázku proč. Jedním z důvodů jsou, dle mého, právě šampony, tedy tensidové čistící prostředky. Při jejich používání, díky jejich agresivitě, dochází k rozpouštění a vymývání nejen nečistot, ale i přirozené lipidové ochrany. Málokoho asi napadne, že po aplikaci šamponů na vlasovou pokožku i po jejich řádném vypláchnutí, přesto část v pokožce zůstane. A to až po dobu tří dnů! Tuto extrémně důležitou informaci jsem však ještě nikdy na žádném šamponu neviděl. Není totiž žádoucí, aby ji použivatel věděl. Samozřejmě, že se tensidů organismus chce zbavit. Někdy produkuje nadbytek tuku na jejich vypláchnutí, jindy pak ve zvýšené míře takto poškozenou pokožku odvrhuje. Nutno ještě zmínit, používáním šamponů dochází k narušování symbiotické mikroflóry a krom mastnoty a lupů se obvykle připojují ještě plísňové problémy. A tak se na trhu objevují velice zajímavé výrobky, které se nazývají „šampony na lupy“. Krom tensidů, tedy látek jež lupy vyvolávají, obsahují i chemii, jež má tvorbě lupů zabránit. (Jednotlivé substance příležitostně projednáme v rubrice Co je co.)

O tom, jak se jim to daří, je typickým svědectvím Vámi popsaná zkušenost. Na chvíli pomohou, pak jsou lupy zpět. Reklama sice říká něco jiného, problém by měly řešit jednou pro vždy, ale kdyby tomu tak bylo, brzo by jich nebylo nikomu třeba. Jenomže takovéto „protilupové speciality“ neodstraňují původ vzniku lupů, pouze jejich tvorbu potlačují. Nelze se divit, že na chvíli zmizí, aby se později objevily znovu. Nezapomeňme, tensidy přece v šamponech zůstávají i nadále. Co se pak dá dělat…? Nejprve bych rád uvedl, že tensidy na vlasovou pokožku nepatří. Zde bych doporučoval zcela jednoznačně hydrofilní oleje na mytí vlasů. Pokožka si prostě od tensidů musí odpočinout. Následně pak lze používat již zmíněný preparát LUPISAN. O jeho použití se zde nebudu rozepisovat, je popsán v katalogu. V případě, že byste ho neměli k dispozici, máte možnost si ho vyžádat u firmy v UB. 

Na závěr snad jen ještě jedno doporučení. Po jakémkoli omytí vlasů bych doporučil konečné opláchnutí vlasů citrónovou vodou. Tu připravíme vymačkáním jednoho citrónu přes plastové sítko do cca půl litru převařené vlažné vody. Kyselé prostředí, které takto vytvoříme, má pozitivní vliv jak na vlasovou pokožku, tak i na vlasy samotné.

Karel Hadek

Vážený pane Hadku,

v létě máme naplánovanou rodinnou dovolenou v Tunisu. V Africe jsme byli již dvakrát a tamní hygienické poměry nebývají vždy na nutné úrovni. V loňském roce v Egyptě nás postihl „ faraon“ a tak bych se ráda zeptala, zda by zde Aromaterapie mohla pomoci.

Alena V., České Budějovice

Milá paní Aleno,

již staří Římané měli přísloví „Proč umírá člověk, který má na zahrádce šalvěj“. Toto přísloví bývá zcela jistě právem různými autory velice často připomínáno. Staří Římané popíjeli šalvějový čaj, my máme k dispozici šalvějový olej, který hlavně díky vysokému obsahu tujonu vykazuje vynikající antimikrobiální účinky a z tohoto pohledu ho lze označit jako specialitu právě pro oblast trávícího traktu. Myslím, že by měl být součástí každé cestovní lékárničky, hlavně pak, pokud se cestuje, jak sama píšete, do jižních krajin. V případě infekce v trávícím traktu právě šalvějový olej může být přímo spásou. Šalvějový olej je nutno běžně používat v nízkých dávkách (např. protiplísňová terapie). Ale pokud „k něčemu dojde“, objeví se bolesti a průjmy, pak doporučuji neváhat a co nejrychleji sáhnout po šalvěji s krátkodobým vysokým dávkováním. Při prvních náznacích problémů okamžitě spolknout a zapít 10 kapek. První den pak dále vždy po cca. 3 hodinách 5 kapek. Druhý a třetí den již 3x denně 3 kapky. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že již po použití první dávky dochází k podstatnému zlepšení. Po druhé čí třetí dávce je „faraon“ KO. U dětí pak vždy dávku vydělit 75 a vynásobit vahou děcka. Proto vždy říkám, že do příruční cestovní lékárny patří minimálně LEVANDULE na drobná poranění a poštípání a ŠALVĚJ na střevní příhody. Odměna za dotaz musí být samozřejmě i v tomto případě. Cestovat bude „antifaraon“ šalvějový olej.

Karel Hadek