Časopis

Jednou z poznámek, kterou jsem si již minulý rok v počítači udělal, bylo napsat v tomto pozdně jarním vydání Aroma­terapie pojed­nání o třezalce a třezalkovém oleji. Důvod je jednoduchý, tře­zal­ka zanedlouho začne kvést. Pokud se někdo rozhodne z třezalky si něco vyrobit, pak je na infor­mace správný čas. Je-li průměrný rok, měla by kvést na sv. Jana, podle nějž byla taktéž pojmenována – svatojánskou bylinou a olej z ní připravený jako svatojánský olej. Běžně kvete od června do srpna a zde dost záleží, zda je to v nížinách či horských oblastech. 

Přestože třezalka obsahuje minipodíl na éterických olejích, není to z mého pohledu „pravá“ siličnatá rostlina, neboť hlavní účinnou složkou v třezalce nejsou éterické oleje, ale vínově červené rostlinné barvivo hypericin. Přestože různých třezalek existuje téměř 400 druhů, téměř vždy je zmiňována třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum). Pokud zrovna není bota­nika vaším koníčkem (mým také ne), pak vám bude zcela jistě stačit moje, byť laické, přesto velice praktické poučení.

Téměř všechny druhy třezalek obsahují zmíněnou účinnou látku. Lze je celkem jednoduše identifikovat. Pokud utrhneme poupě třezalky, které je těsně před rozkvětem, a rozetřeme ho mezi prsty, pak se pokožka prstů zbarví fialově a my máme důkaz, že sbíráme účinnou drogu. Informace (neověřená), kterou jsem před lety někde získal, říká, že jen jediný biotop třezalky hypericin neobsahuje. Jedná se o třezalku horskou (Hypericum montanum). V lidovém léčitelství je třezalka používána od nepaměti. I dnes, pokud chce někdo zdůraznit její význam, nezapomene uvést, že již naše prababičky…

Já bych je rád zmínil také, ale ze zcela jiného důvodu. Naše prababičky, předpokládám, nesbíraly třezalku, aby ji odnesly někde do výkupu, ale usušily si ji na výrobu čajů, či ji macerovaly a vyráběly svůj třezalkový olej. Zmiňuji se o tom proto, že kdysi za mnou přišla jedna známá s tím, že se jí nějak nedaří a má i deprese. Tak jsem jí dal ze svých zásob sušenou třezalku s návodem jak připravovat čaj. Když jí moje třezalka došla, šla si ji koupit do lékárny. Netrvalo dlouho a přišla se mě zeptat, zda je to v pořádku, že zakoupená droga vypadá podstatně jinak než ta, co jsem jí daroval, Také čaj z ní má podstatně jinou barvu i chuť.

To, co mi přinesla ukázat, se nedalo srovnat s tím, co jsem jí dal. Zatímco já sbírám jen vrcholky okvětí v době těsně před tím, než poupata rozkvetou, zbytek rostliny zůstává na svém místě, aby mohl dále vegetovat. U třezalky zakoupené v lékárně nebyl pomalu žádný květ, žádný list, zato samý stonek. Také barva drogy byla místo zeleno-žluté nehezky rezavá.

To je i hlavní důvod, proč se na nikoho nespoléhat a vše si v zaručené kvalitě udělat sám. Pokud si chceme třezalku nasušit na přípravu čaje, pak dbáme, aby se nám během sběru a přepravy nezapařila. Sušíme ji ve slabé vrstvě ve stínu a na dobře větraném místě při teplotách do 40 °C.

Řádně usušenou drogu pak skladujeme na suchém místě. Nejlépe buď v papírové krabici, nebo bavlněných sáčcích. Třezalkový čaj je zajímavý při mnoha problémech. Hlavní schéma jeho působnosti spočívá ve schopnosti fotosenzibilizovat. To musíme mít vždy na vědomí. Třezalkový čaj, nikoli hned, ale podle své síly, po několika dnech až třech týdnech způsobí zesílenou vnímavost organismu vůči UV záření. Toho lze využít v období, které je chudé na sluneční záření a bohaté jak na deprese, tak i u mnoha jedinců na zhoršující se kožní problémy. I malé množství slunečního záření pak v mnoha případech postačí k tomu, aby se ať již deprese či kožní problémy někdy zlepšily, případně zcela vytratily. Zde je však nezbytně nutná opatrnost, aby si třeba někdo nešel po několika dnech popíjení třezalkového čaje „odpočinout či zdřímnout“ do solária….

Na jaře, kdy již sluníčko zase nabývá na síle, by bylo stejně nevhodné po senzibilizaci třezalkou pospíchat za sluníčkem do hor, byť lyžování láká.

A samotná příprava třezalkového čaje? Přečetl jsem si návody od různých autorů a nyní se jim musím smát: „Lžičku sušené třezalky přelijeme vařící vodou, necháme 15 minut vyluhovat a poté popíjíme…“ Prosím, nesmějte se mi, ale já jsem ze začátku také bezmyšlenkovitě poslechl a takto si připravoval třezalkový čaj. Nejen připravoval, taky popíjel a čekal a čekal... A ono se nic nedělo a nedělo… Připadalo mi to divné, ale co je psáno to je dáno... A tak jsem čekal dál…

Jsem líným člověkem, po nějaké době se mi již nechtělo 3x denně ztrácet drahocenný čas přípravou třezalkového čaje. Napadla mě zajímavá myšlenka. Co si ho připravit dopředu na celý den do termosky? Ujistil jsem se, že účinné látky třezalky nejsou termolabilní a ani dlouhý pobyt v horké vodě termosky jim neublíží. A tak jsem si večer připravil třezalkový čaj do termosky a asi za 15 minut jsem si dal obvyklou dávku žlutozeleného čaje. No a pak jsem šel spát. Další pití bylo na řadě až příští den. Na čajovou sklenici jsem si dal jako obvykle sítko a začal jsem nalévat. A taky hned přestal! Koukal jsem jak slepice na tvrdého brouka, co mi to z termosky teče. Něco krvavě červeného. Pomaloučku, polehoučku se mi v hlavě rozsvěcelo. Pokud třezalku usušíme, hypericin v ní obsažený je ve vodě jen velmi těžko rozpustný. Teprve těch zhruba 12 hodin luhování mu napomohlo se plně rozpustit a propůjčilo mu jak barvu, tak i účinnost. Nemít všech pět pohromadě, asi bych běhal po světě se spasitelskými ambicemi a tvrdil, že jsem z obyčejné vody vyrobil červené víno… V této souvislosti mě však napadlo, že ti, kteří běžně popisují onu krátkou dobu přípravy třezalkového čaje a současně píší o jeho účincích, to jen někde opsali, ale vlastních zkušeností nemají ani co by se za nehet vešlo.

Tak o čajíčku už snad máme vše důležité pohromadě, ale než se pustíme do přípravy třezalkového oleje, rád bych ještě zmínil, že z čerstvé třezalky lze vyrobit i třezalkový lihový extrakt a taktéž se vyrábí třezalkové víno. První, na co bych chtěl upozornit je, že třezalkový olej se vyrábí nikoli ze sušené, ale čerstvé drogy. Důvodem je ono „nerozpustné červené barvivo“ – hypericin. Třezalku, kterou jsme nasbírali, je vhodné nechat ve stínu na dobře větraném místě mírně zavadnout (nikoli zaschnout). Tím ji zbavíme přebytku vody v ní obsažené, kterou v oleji nepotřebujeme. Poté ji dáváme do vhodných nádob v poměru na 300 g třezalky 1 litr oleje. Nádoby by měly být neprůhledné buď z tmavého skla, nebo vhodnou barvou na černo natřené. Běžně bývá sice doporučováno průhledné sklo, ale třezalka obsahuje složky, které jsou citlivé na UV záření. Pokud mu dovolíme pronikat k macerované třezalce, jsou tyto složky zničeny a proti­zánětlivé účinky takto vyzískaného oleje jsou poněkud slabší. Zapamatujme si, že nikoli UV záření, ale teplo je tedy pro maceraci žádoucí. Po naložení má třezalka tendenci se udržovat na povrchu oleje. Proto je nezbytně nutné ji minimálně 2× denně promíchat. Pokud bychom tak neučinili, po několika dnech by se nám začala na povrchu vytvářet plíseň.

Ohřevem macerované třezalky dochází k odpařování vody a jejímu vysychání. Z tohoto důvodu nikdy macerovanou třezalku neprodyšně neuzavíráme. Voda by se nemohla odpařovat, kondenzovala by a kapala zpět do oleje. Již po několika dnech má třezalka tendenci sama klesat ke dnu, poté ji stačí promíchat jednou denně.

Doba macerování je i v tomto případě od některých autorů uváděna nesmyslně krátká. Za 10 - 14 dní sice třezalka „zabarví“ macerovaný olej, ale opravdu jen zabarví. Většina účinných látek je stále ještě v třezalce. V tomto případě je zapotřebí daleko více času. Já sám provádím maceraci 6 - 8 týdnů. Také hodně záleží na počasí a teplotě. Loni jsem např. chytil na macerování opravdu mizerné léto (a nejen já) a tak macerace probíhala extrémně pomalu. Dokonce nezbylo než, macerovanou třezalku uměle přihřívat. To mě přimělo ohlédnout se zase po recepturách našich prababiček a zjistil jsem, že tehdy byl vyráběn nejen třezalkový olej, ale velké popularitě se těšila i třezalková mast. Mezi námi, ono to nebylo nic jiného než sádlo, ale slovo mast zní lépe. A jak vyráběly naše bábrlinky třezalkové sádlo? Velmi podobně jako olej. Doba elektrických a plynových sporáků tehdy byla zatím jen neznámou hudbou budoucnosti. Zato pece a sporáky na pevná paliva se těšily každodennímu provozu. Doslova a do písmene nikdy nevystydly. A tak se vyškvařené sádlíčko dalo ho vhodné nádoby (kameninového hrnce), a k němu se přidala třezalka. Macerovalo se nikoli slunečním teplem, ale teplem z pece, samozřejmě někde na jejím „chladnějším“ okraji.

Po oněch 6 - 8 týdnech doporučuji onen krásný červený olej přecedit přes plastový (salátový) cedník, abychom se zbavili hrubých částí třezalky. Olej pak necháme zhruba 48 hod. odkapat. Také se nabízí možnost zbytkový olej obsažený v třezalce vylisovat nerezovým lisem na brambory.

Olej necháme odstát 24 hodin, přičemž klesnou hrubší nečistoty ke dnu. Ohřejeme na ne více než 50 °C, olej tím podstatně zřídne a můžeme začít s filtrováním. K tomuto účelu nám velmi dobře poslouží běžně prodejné filtry, které lze zakoupit jako náhradní díly ke kávovaru. Stejně tak filtrační sáčky pro přípravu kávy jsou pro tyto účely výborné a běžně dostupné.

Přefiltrovaný olej pak znovu doporučuji ohřát na teplotu do 50 °C. Olej nejen zřídne, ale zvětší i svůj objem. Takto teplý ho naléváme vrchovatě do skleněných hnědých lahviček. Pro domácí využití jsou vhodné velikosti od 100 do 250 ml. Uzavíráme ho ještě za tepla. Ochladnutím se zmenší objem oleje a mezi uzávěrem vzniká vzduchoprázdný prostor. Lahvičku nezapomeneme popsat informací o obsahu včetně data. Skladujeme ve tmě a chladu. A trvanlivost třezalkového oleje? Pokud se budete řídit uvedenými pokyny, mohu zaručit, že minimálně 3 roky! Kdysi mi kamarád velice „šikovně“ uložil několik lahviček třezalkového oleje v chladném skladu. Tento jsem pak náhodně objevil po osmi letech při přestavování regálů. Chtěl jsem ho vyhodit, předpokládal jsem, že je žluklý. Neměl však onen typický zápach žluklého oleje, a tak jsem ho nechal později analyticky vyhodnotit. Parametry sice již neměl jako čerstvý olej, ale stále ještě byl dobře použitelný!

Nyní mě tak napadlo, že třezalkový olej máme vyrobený, ale jakýže olej jsme použili na maceraci? V principu lze říci, že lze použít každý olej. Nejvhodnější se mi jeví olej z pšeničných klíčků (W/10), který přijme účinné složky třezalky prakticky jako komplex. Velice často se používá olivový olej (O/10), který některé lékopisy pro jeho přípravu předepisují. Často bývá používán i slunečnicový olej, ale vzhledem k vysokému podílu nenasycených mastných kyselin bude náchylnější na stárnutí. Zde bych viděl jako vhodnější alternativu olej sojový (S/10). Jinak ale ponechám na úvaze každého, do jakého, či jakých olejů svoji třezalku naloží.

Vlastní třezalkový olej je tedy s konečnou platností vyroben a také řádně uskladněn. Pro mnohé čtenáře zcela jistě vzniká otázka ohledně jeho použití. Mohu Vám zaručit, že takto vyrobený třezalkový olej bude podstatně lepší kvality než to, co lze běžně zakoupit. Trh je jím sice celkem dobře zásoben, ale většina „výrobců“ povídání o babičkách a prababičkách má jen jako rafinovaný reklamní tah. Málokdo si může dovolit v době květu třezalky doslova a do písmene vyhnat firmu na naleziště a sbírat a sbírat…. Na soboty, neděle, přesčasy nekoukat, třezalka s odkvetením nepočká. A tak to většina řeší tak, že se třezalka pokosí, usuší, uskladní a v případě potřeby se hypericin a další složky nejprve rozpustí za pomoci organických rozpouštědel. Teprve později se přenesou do oleje. Informace o technologii vlastní výroby si pěkně drží pod pokličkou. Nemají se čím chlubit, a tak se „zdarma přimíchá“ i prababičkovská esej. Mohu zaručit vlastním krkem, že třezalkové oleje firmy Aromaterapie Karel Hadek, ať již nabízené, či používané do receptur, jsou vyráběné výhradně a jenom macerací třezalky. Je to vlastní firemní výrobek. Už i proto lze zaručit maximální biologickou aktivitu, která se při řešení problémů projeví vysokou účinností. Jedním z nejznámějších použití třezal­kového oleje je jeho aplikace na popáleniny. Stejně tak při hojení různých ran. Jeho antiseptické účinky brání vzniku zánětů. Dnes již není problém ještě je posílit přidáním specifických éterických olejů. Třezalkový olej (dále jen TO) lze taktéž doporučit na spáleniny způsobené ozařováním v důsledku onkologických onemocnění. TO mohu doporučit i na typ alergie, která se nazývá alergická kopřivka. V mnohých případech je to jediný prostředek, který na tento typ alergie zabírá. Jak samotný třezalkový olej, tak i jeho směsi s éterickými oleji lze v lidovém léčitelství označit za nepostradatelný při různých svalových bolestech, ať již po nadměrné námaze, svalovém revmatismu, zánětech, ztuhlém svalstvu. Jen pro názornost, jako dva příklady použití bych jmenoval preparáty THERMOTON a DR. VOŠTĚP, jejichž podstatnou součástí je třezalkový olej. DR. VOŠTĚP byl popsán v Aromaterapii 1/2008. Zánětlivé záležitosti již zmíněny byly. TO doporučuji i všem, kteří mají problémy s artritidou. A aby se to nepletlo, TO je taktéž jedinečným pomocníkem u artrózy. Pravidelným vmasírováním TO se nejen brzdí progrese, ale i snižuje bolestivost. Je též známo, že podporuje tvorbu kloubního maziva. Díky svým již popsaným vlastnostem je TO taktéž vhodným při ošetřování hemeroidů. Ať již na potírání či na koupele.

Pokud bych měl jmenovat pět nepostradatelných olejů pro praxi maséra, TO bych jmenoval mezi prvními. A stejně tak je známé jeho používání v kosmetice. Je vynikající na ošetřování suché až popraskané pleti. Má vynikající regenerační vlastnosti. Vysoký obsah rutinu jej činí zajímavým při cévních problé­mech, jako jsou např. „popraskané žilky“. Vynikajícím způsobem se osvědčil v preparátech na ošetřování ekzematické pokožky. Hlavně pak při různých jak suchých tak i profesních problémech (např. tiskaři). Aniž bych si činil nárok na kompletnost údajů o terapeutických účincích třezalky, těch je pochopitelně daleko více, nutno konstatovat, že je to velice účinná rostlina. Právě díky její účinnosti při jejím užívání je nutno dbát jistých pravidel. V některých případech může být, hlavně pak vnitřní používání třezalky, kontraindikováno. Tím může být již zmíněné opalovaní, pokud je pokožka senzibilizována jejím používáním. Rád bych snad jen uvedl na pravou míru „ptákovinu“, kterou jsem o třezalce mnohdy četl. Třezalka není v žádném případě fototoxická, ale fotosenzibilizující. Po otištění článku „Hyperaktivita dětí“ v AT 4/2007, kde jsem třezalku zmínil, se mi dostalo několika zajímavých upozornění od paní magistry Holčíkové, která mi napsala, že vnitřní použí­vání třezalky snižuje účinek perorálně podávané antikoncepce, stejně jakož i účinek léků na menopauzální potíže. Zde bych pak každému, kdo má vážné zdravotní problémy (onkologická onemocnění, těžké formy cukrovky apod.), doporučil možnost vnitřního používání třezalky (čaje, tablet) konzultovat s informovaným lékařem či farmaceutem.

Karel Hadek

Pár užitečných informací:

K čaji – Na termosku dáme cca 4 g sušené třezalky. Tím připravíme účinný čaj, který příští den vypijeme. Účinek čaje se nedostaví okamžitě, ale až po nějaké době. Účinné látky se musí v organismu nejprve nakumulovat.

K oleji – Vlastní výrobu doporučuji i proto, že nasbírat potřebné množství třezalky na výrobu oleje pro „rodinné potřeby“ je záležitost příjemné procházky na čerstvém vzduchu. Vlastní výroba, krom oleje, též nestojí celkem nic, a tak získáte olej, za jehož kvalitu můžete strčit ne jednu, ale obě ruce do ohně. A to za cenu, která nestojí za řeč.

Třezalkový olej nachází v kosmetice široké využití. Nejinak tomu je v preparátech AKH. Terapeuticky účinné množství se nachází v těchto preparátech:
 

1805 - MASÁŽNÍ OLEJ NA NOHY

1601  - NOSNÍ OLEJ

1602  - NOSNÍ OLEJ BABY

1909  - Regenerační olej GERADERM

2002  - Krém ATOP-DERM

1703  - Krém MYRHEA

1701  - Olej na nehty ELASTOSAN

1704  - Krém SHEADERM TH

1705  - Krém BALNARU TH

2706  - Krém TENARENE SUPER

2711  - MANDLOVO-TŘEZALKOVÝ masážní olej

2712  - THERMOTON masážní olej

2601  - SPECIÁLNÍ TĚLOVÝ OLEJ

2602  - OPALOVACÍ OLEJ SPF 6

2603  - OPALOVACÍ OLEJ SPF 10

2604  - OPALOVACÍ OLEJ SPF 15

2732  - DR. VOŠTĚP

1206  - Intimbalzám FEMISHEA

1809  - DEPILOL olej po depilaci

Třezalku prosím trhejte opatrně, neničte ji! Nejen příští rok ji budeme zase potřebovat