Časopis

Jedněmi z látek, které se bohatě používají při výrobě kosmetiky, jsou gelotvorné složky. Důvodů proč jsou používány, je zde hned několik. Pohled do historie nám říká, že patří do skupiny těch mladších kosmetických surovin.

Pokud na kurzech aromaterapie pokládám otázku, co jsou to gely, velmi často se rozhostí ticho. Již zde nutno upozornit, že v jistém slova smyslu, gelotvorné látky znají nejen všichni dospělí, ale i děti. Aby vznikl gel, potřebujeme na jeho výrobu minimálně dvě složky. Tedy gelotvornou látku a vodu. Pokud jste si již, byť jen jednou jedenkráte v živote dopřáli pudink, vězte, že jste pojídali jistou, dle mého, výborně chutnající formu gelu. Co na tom, že se v potravinářství používá termín pudink. Ti, kteří jej nekupují hotový, ale připravují si jej doma, na jeho výrobu používají prášek zvaný „pudink“. Ten se skládá z gelotvorného škrobu. Zde pak použijeme „trošku“ gelotvorného škrobu – pudinku a hodně mléka. Škrob nám při vaření „zgelovatí“ a světlo světa spatří příjemně chutnající dezert. Podobné platí při výrobě ovocných želé, či třeba tlačenky. Zde jako výchozí gelotvorná složka poslouží želatina.

V kosmetice se běžně používají podobné gelotvorné látky jako v potravinářství. Mohou být jak rostlinného původu, např. agar-agar, xantan apod., tak i produkty chemického průmyslu (např. různé formy celulózy). Ať již se jedná o rostlinné či chemické gely, mají v kosmetice několik funkcí. Jednou z nich je, v malém množství, napomáhat stabilitě emulzí. Daleko více se ale gelotvorné látky používají jako levná „zahušťovadla“ výrobků, ke snížení nákladů při výrobě. Pokud se přidají např. do krému, ušetří se za podstatně dražší oleje či tuky. Krémům dávají gelotvorné složky lehkou konzistenci a jak reklama praví, i „dobrou vstřebatelnost“. Pleťové mléko může být „samá voda“, ale díky gelotvorným látkám má požadovanou konzistenci, laicky vyjádřeno, vhodnou hustotu. Také sprchovací gely nejsou nic jiného, než tenzidy rozpuštěné ve vodě, zahuštěné na žádoucí konzistenci právě gelotvornými složkami.

Sám jsem se nestačil divit, když jeden z prodejců Aloe Vera gelu ve svém prospektu uvedl, že šťáva z Aloe Vera má gelovitou formu. Ano, okamžitě po vyzískání. Po krátké době se tato konzistence vytratí a dále je prostě „vodovatá“. A tak si ona firmička vypomáhá „gelovatěním“. Přidává do nabízeného výrobku již zmíněnou gelotvornou látku xantan. Dle mého malý podvůdek na spotřebitele, aby se domníval, že ostatní své výrobky ředí, že nemají řádnou kvalitu. Samostatnou kapitolou pak jsou různé gelové kosmetické výrobky. Své opodstatnění mají gely např. v medicinálních výrobcích.

Při kožních problémech. Zde mohou být použity jako vhodný nosič účinných látek. Jeden příklad za všechny. Spálíme se na sluníčku při opalování. Zde se jako účinná látka osvědčil pantenol. Použít pantenol sám o sobě pro tyto účely prakticky nelze pro jeho přílišnou hustotu. Zde je pak účelné, naředit pantenol vodou na 5 - 10% roztok. Vznikne kapalina podobná vodě, která by se na pokožce neudržela. Proto se přidají gelotvorné složky, které umožní dobrou přilnavost preparátu, včetně účinných látek k pokožce. Bohužel, tento levný nosič utekl z medicíny do oblasti kosmetiky a tak mnozí výrobci prostě nabízí gelové přípravky na běžné pěstování pleti. Takovéto použití je však nutno označit za nesmysl. Argument, že se gely dokonale vstřebávají do pokožky, je absurdita. Voda z gelu, který ji obsahuje i 95 % a více, se prokazatelně nevstřebává do kůže, ale odpařuje se z „nagelované“ pokožky do okolního prostředí. Zde platí fyzikální zákony a nikoli reklamní tlachy, ať již zní jakkoli hezky.

Také jsem slyšel argument jednoho výrobce, že gely jsou na pěstování pokožky vynikající, protože nemohou vyvolat alergii na tuky či olejové složky. Zde nutno konstatovat že je to sice pravda, ale trapně hloupá. Stejně pravdivé, jakož i tupé by bylo konstatování, že je vědecky dokázáno, že oběšený nemůže trpět na sennou rýmu. Nejen, že neznám nikoho, kdo by trpěl alergií na (kvalitní) tuky či oleje, dokonce nevím o nikom, kdo by si stěžoval na nesnášenlivost preparátů z rostlinných olejů, tuku a vosku. Pokud se po použití takovýchto přípravků přece jen nějaká ta nesnášenlivost objeví, pak za to mohou nekvalitní suroviny, technologické a konzervační látky, či další složky, které nemají nic společného s pěstováním pokožky, ale trvanlivostí či „krásou“ daných výrobků. Zde znova nutno zdůraznit, jako již mnohokráte, že pokožka sama, jako jeden z orgánů si vytváří na svém povrchu emulzi V/O. Tedy nikoli gel! Pouze tuto emulzi lze označit jako fyziologickou.

Na závěr nelze než konstatovat, že gely se uchytily v kosmetice nikoli proto, že by byly vhodné pro pěstování pokožky, ale primárně mají nízké výrobní náklady a jsou tudíž zárukou vyšších zisků jejich producentů a prodejců. Zde pak nutno zmínit i „usměvavou“ skutečnost, že výrobci gelu se předhání ve vymýšlení argumentu o jejich vhodnosti pro pěstování pokožky, ale o přidávaných konzervantech a podobných lahůdkách se pro jistotu nezmiňují byť jen jediným slovem. A fyziologie pokožky? Pro ně, jakoby neexistovala.

Karel Hadek