Časopis

Za vším je poradna, hlavně nezávazné slůvko „může“. Do poradny se lidé obrací jak s kosmetickými, tak i zdravotními problémy. To je naprosto v pořádku, pro tyto účely byla v dobách minulých poradna zřízena. Velice často však ještě i dnes od rozespalých a dezorientovaných ochránců zvířat pravidelně přichází dotazy na testování kosmetiky na zvířatech. A to přesto, nejenže jsme kosmetiku nikdy na zvířatech netestovali, ale navíc toto je v EU již šest let zakázáno! Taktéž o rozličné dotazy technického charakteru není nouze. Dotyčný si někde něco přečte (většinou od internetových „blog-‑odborníků“), pojme ho strach a hrůza a písemná forma daných emocí putuje do poradny. Většina tázajících se slušně zeptá, ale najdou se i tací, kteří na základě nově získaných „vysoce odborných vědomostí“ doslova přikazují dle nich nezbytně nutné provedení změn, neboť vitamin A v kosmetice, ať chce nebo nechce, musí způsobovat rakovinu. Na řadě jsou samozřejmě mnohé další složky, mezi nimi i emulgátor používaný, díky jeho rozpustnosti v oleji, u bezvodých olejových mycích preparátů s označením dle INCI: LAURETH-4. A tak dostávám dotaz, jak ho můžeme používat, když je nebezpečný tím, že „může“ obsahovat technologické jedy.

Aniž by toto pojednání mělo nahradit chemické školení, považuji za nutné zmínit, co to vůbec onen LAURETH-4 je. Ono slůvko „laureth“ má svůj původ v chemickém označení organických látek, např. mastné kyseliny laurové či mastného laurylalkoholu. Tyto látky vykazují ve své molekule 12 atomů uhlíku. Zatímco kyselina laurová je všeobecně známější, díky nynější propagaci kokosového oleje, který této nasycené mastné kyseliny obsahuje kolem 50 %, znalost laurylalkoholu je spíše jen záležitostí chemiků. Tento mastný alkohol slouží (krom jiného) k výrobě jak emulgátorů, tak i tenzidů. Technologie výroby se nazývá ethoxylace. Ta se provádí plynem nazývaným ethylen oxid. Tato látka je skutečně velice jedovatá, používá se např. jako speciální dezinfekce. Během procesu ethoxylace může dojít také ke vzniku další toxické látky, 1,4-dioxanu. A strašák je na světě.

Pokud bychom se podívali do kuchyně, najdeme tam velice podobné jedůvky. Třeba taková kuchyňská sůl, dle chemiků chlorid sodný. Skládá se z kovu sodíku, který při kontaktu s vodou doslova vybuchuje a musí se uchovávat např. v petroleji. Tou ještě zajímavější složkou je však chlor, žlutozelený, nepříjemně zapáchající plyn. Ten je prudce jedovatý, leptá a rozkládá živočišné tkáně a to je nejspíše „dobrý“ důvod, proč byl a nejspíše je stále používán jako smrtící bojový plyn. Snad čtenáře uklidním prohlášením, že je něco absolutně jiného sodík a chlor, zatímco kuchyňskou sůl můžeme označit jako životně důležitou nezbytnost každé kuchyně.

Ale zpět k našemu „laurethovi“. V rámci technologie výroby „může“ vznikat i již zmíněný 1,4 dioxan, známý též pod srozumitelnějším označením diethylendioxid. Zjednodušeně vyjádřeno, dvě molekuly ethylen oxidu se „slepí“. Co se nebezpečí z něho vyplývajícího týká, v žádném případě nemá v kosmetice co pohledávat, ale v rámci konkurenčního boje jsou jeho nebezpečné účinky značně přeháněny. O to více mě pak zaráží hodnocení, někdy i lidí s akademickým vzděláním, kteří LAURETH-4 bez problémů hodnotí jako naprosto nevhodnou složku pro výrobu kosmetiky proto, že „může“ tyto dvě složky obsahovat. Bohužel ještě jsem se ani od jednoho z těchto pseudoodborníků nedozvěděl, jak to s tím LAURETH-4 je, pokud tyto složky neobsahuje! Vkrádá se otázka, zda to nevědí, nebo spíše nechtějí vědět? Ne vždy nám chemie musí jen škodit. Jednou z dobrých stránek chemie je, že nám nabízí možnost provedení chemické analýzy, na jejímž základě jsme schopni čistotu (nejen u LAURETH-4) posoudit, a pro výrobu použít surovinu prostě a jednoduše bez onoho strašáka „může“. Nezbývá než konstatovat, že tento emulgátor používáme již déle než 30 let. Nejen v preparátech pro zdravé, ale i v těch, jejichž posláním je řešit různé zdravotní problémy našich klientů. A samozřejmě pak i v dětské kosmetice. Pokud vyrábíme preparáty i pro ty nejmenší, nejen zdravé, ale i nemocné děti, bylo by naprosto nezodpovědné používat nevhodné složky či suroviny s jedy. Mám zato, že v konečném kontextu i kontraproduktivní, pokud od preparátů požadujeme, aby lidem pomáhaly od jejich ať již kosmetických, či zdravotních problémů. Nutno podotknout, že za celou dobu používání emulgátoru LAURETH-4 mi nejsou známé jakékoli negativní reakce ze strany použivatelů. S tímto emulgátorem se 100 % koncentrací byly prováděny i dlouhodobé klinické studie. Bylo konstatováno, že ani nesenzibilizuje pokožku, ani nedráždí.

Další testy pak potvrdily, že LAURETH není teratogenní, případně toxický pro plod. Ale máme demokracii, a tak každý (analfabeti jsou jediná výjimka) může psát, co ho napadne. Včetně kosmetických pohádek na téma bylo-‑nebylo. A tak mnozí jedinci, kteří mají od Boha dar krásně psát, krásně píší, občas sice nevědí o čem, ale píší. Jindy jen praktikují to, co se dobře naučili ve škole – opisují. Nezřídka se v tvrdém konkurenčním boji osvědčí i použití dobře zaplacených „vědeckých studií na objednávku“, jindy poslouží i správně nasměrovaný laik. V jednom se ale všichni shodnou. Používají právně nezávaznou formulaci „může“. Pokud by se dle výše zmíněných „dobroznalců“ LAURETH-4 neměl používat jen a jen proto, že „může“, pak by se zcela jistě neměl jíst chleba, protože „může“ být např. kontaminovaný plísní. Neměla by se používat voda, protože jeden se v ní „může“ utopit. Obrovskou nezodpovědnost představuje i vycházení na ulici, kde každého „může“ přejet auto. Zásadní rozdíl bude asi v tom, že suroviny na výrobu kosmetiky nehodnotíme dle toho, co kdo píše někde na blogu, či rádoby chytré příručce, kterou lze dobře zpeněžit, ale výhradně na základě odborných informací a analytických certifikátů. Za vhodné bych považoval i zmínit, ono nikdy nejde jen o jednu složku, ale o koncepci celého preparátu. Nezbývá než dodat, že i já používám preparáty s LAURETH-4 i pro moji osobní potřebu. Dokonce jsem je používal i pro vlastní děti, když byly malé. S úsměvem bych již jen dodal, že preparáty s logem KH nebezpečné „mohou“ být. A to nejen ty s LAURETH-4. Nikoli však lidem, ale problémům, které pomáhají řešit.

Na závěr již jen „laurethová“ historka z poloviny devadesátých let minulého století. Na tehdy ještě ukrajinském Krymu byla krize a nedostatek všeho. V zimě tam propukla epidemie chřipky, samozřejmě léky taktéž nebyly. Jeden z tamních doktorů, účastník kurzu Aromaterapie rok před touto událostí, se mě v průběhu přednášky o koupelových olejích snad u každého koupeláku ptal, zda je v receptuře obsažen minerální olej. Nezbylo než slušně odpovědět, že není, že jsou použity výhradně jen rostlinné oleje. Rok nato, když se chřipka zmocnila i jeho, se pan doktor začal léčit popíjením Eukalypto-‑Tymiánového koupelového oleje. Účinek byl tak rychlý a přesvědčivý, že zmíněný koupelový olej doporučoval jak svým pacientům, tak o účincích informoval i kolegy lékaře. My jsme na to přišli čistě náhodou při vyhodnocování statistik prodejnosti. V té době krymská pobočka neprodávala téměř nic jiného než Eukalypto-‑Tymiánový koupelový olej v množství, jež bylo hodně, hodně divné. Když jsem se ptal, co tam s ním dělají a dostal výše popsané sdělení, utrpěl jsem malý šok! Ale pan doktor nejspíše zjistil, že při orálním použití je LAURETH-4 prakticky netoxický. Mě toto následné zjištění také uklidnilo. Navíc i potěšilo. Nikoli proto, abych při chřipce doporučoval popíjení zmíněného koupeláku. Zde by mohl posloužit jen rostlinný olej s éterickými oleji bez emulgátoru (jakási forma „olejového sirupu“). Ale hlavně proto, že u malých dětí nelze vyloučit, že se v průběhu koupele koupelové vody nenapijí. I z tohoto pohledu jsou preparáty s logem KH bezpečné.

Karel Hadek