Časopis

Hned na úvod bych rád zmínil i další, v ČR běžně používaná označení, Tea Tree Oil, případně jen zkratku TTO. Zde se jedná o převzaté anglické označení tohoto oleje. Každopádně věčně zelený keř či strom, z jehož listů se čajovníkový éterický olej vyzískává, má latinské označení Melaleuca alternifolia.

Již mnohokráte jsem odpovídal na otázku, z jakého čaje se tento olej vyrábí. Odpověď je jednoduchá, ze žádného čaje. Proto se domnívám, že mylné představy mohou mít základ v nabídce některých firem, kde se objevuje olej lisovaný ze semen čajovníku čínského (Camellia sinensis). Zde se nejedná o éterický, ale mastný olej, jehož hlavními obsahovými složkami je kyselina olejová a linolová. Svým složením čajový olej vzdáleně připomíná olej olivový. Nabízen je pod různými označeními, jako kaméliový olej, čajový olej, případně olej semen čaje, ale občas i jako čajovníkový olej. Setkal jsem se i s označením Tea Oil. Tedy nikoli Tea Tree Oil. Taktéž na dotazy, zda a jak je možné z čajovníkového oleje připravit čaj, jsem byl nucen odpovídat, že nikoli. Prvním důvodem by byla skutečnost (k zapamatování u všech éterických olejů) že éterické oleje jsou nerozpustné ve vodě! Vzhledem ke skutečnosti, že je lehčí než voda, by plaval na povrchu vody.  Do úst by se dostal v koncentrované formě, kdy jeho chuť je nepříjemně ostrá. Čajovníkový éterický olej je původem z Austrálie. „Čajové“ pojmenování je nutno vnímat v kontextu s počátkem osídlování Austrálie Evropany v 18. století. Pro původní obyvatele Austrálce (Aborigince) byly listy této rostliny (krom dalších zajímavých použití) běžně používány na přípravu čaje (dokonce jak s preventivními, tak i s léčebnými účinky). Nelze se divit, že příchozí Evropané, taktéž vaření čaje vyzkoušeli a tento „dárce listů na čaj“ dostal od Angličanů pojmenování Tea tree, tedy čajový strom, případně i čajovník. Původně se používalo listí divoce rostoucích stromů a keřů, v současné době je pěstován jako keř na plantážích. Pro účely destilace éterického oleje je sklízen strojově. Již mnohokráte jsem si na stránkách časopisu postěžoval na zvyšující se ceny éterických olejů. Někdy pomalé, jindy doslova skokové. Čajovníkový olej je v tomto případě absolutní výjimkou. I dnes je stále ještě levnější, než býval v době, kdy jsem se aromaterapii začal věnovat. Tehdy měli Australané monopol na jeho produkci a mohli si z tohoto titulu dovolit doslova diktovat extrémně vysoké ceny. Až když se začal čajovník pěstovat i mimo Austrálii a jejich monopol padl, ceny čajovníkového oleje se extrémně propadly. Od té doby se již zase značně zvýšily, ale stále nedosáhly cen původních. Nutno podotknout, značnou část zisku tehdy investovaly australské firmy zabývající se prodejem čajovníkového oleje, případně i výrobků s tímto olejem, do reklamy. Nelze se divit, že ono původní označení Tea Tree Oil je veřejnosti množná známější, než onen odvozený český název „Čajovníkový olej“. Velice dobře jsou známy díky původní reklamě i silné antimikrobiální účinky tohoto oleje, jakož i jeho možná, velice účinná, další použití. Čajovníkový olej však má dva malé handicapy. Tím prvním je jeho pachová informace. Nechci psát, že nevoní příjemně, je to můj subjektivní pocit. Uvedu tedy diplomaticky, že vykazuje pro čajovník typickou vůni. Ta je pak dána jeho (bio)chemickým složením. Čajovníkový olej se skládá z více než stovky jednotlivých substancí. Těmi nejdůležitějšími jsou: Terpinen-4-ol, Terpinen, Terpineol, Terpinolen, Myrthen, Pinen, Phellandren, P-Cymen, Limonen, 1,8-Cineol. Druhým handicapem je pak jistý dráždivý, až alergizační potenciál. Primárně vyloučit alergii na cokoli prostě nejde. Proto je nutné pořizování, používání a skladování čajovníkového oleje věnovat náležitou pozornost. Čerstvě vyrobený čajovníkový olej lze označit jako jemný, dokonce bezproblémový.  Stárnutí, tedy přístup světla, případně i vzduchu a skladování při běžných pokojových teplotách vede k oxidaci monoterpenických složek. Zajímavostí je, že čím je olej starší, tím je účinnější. Bohužel ona zvýšená účinnost s sebou přináší i zvýšenou dermální dráždivost. A nejen to, čím více je čajovníkový olej zoxidovaný, tím více narůstá i jeho senzibilizační schopnost. V průběhu let jsem v poradně několikráte řešil dotazy na téma, pořízený čajovník snáším dobře, ale po delší době mě začíná dráždit. Zde pak nutno vzít v úvahu i používanou koncentraci. Velice často jsou k použití doporučovány vysoké, doslova excesivní dávky. V koncentrovaném stavu jej nedoporučuji používat, až na malé výjimky. Pokud není k dispozici vhodnější alternativa, lze jej koncentrovaný použít výhradně lokálně, např. na aknózní zánět. Zde pak čajovníkovým olejem např. pomocí pipety ošetříme výhradně hnisavé pupínky a dáváme pozor, abychom nepotřísnili okolní pokožku. Zmíněné vlastnosti čajovníkového oleje jsou dobrým důvodem, proč se ve většině preparátů nachází čajovník jako součást kompozice s jinými oleji. V běžné koncentraci do 3 % je snášen velice dobře, dalo by se říci bezproblémově. V nabídce firmy se nachází několik preparátů s čajovníkovým olejem. Nejvyšší obsah je v Čajovníkovém sprchovacím oleji a Čajovníkovém krému. Dlouhá léta, po která jsou (nejen) tyto dva preparáty v nabídce, se dráždění nekoná, lze je označit z hlediska bezpečnosti použití jako bezproblémové. Při pojednávání o dráždivosti čajovníku (to platí o všech složkách) taktéž nutno brát v úvahu, že je třeba posuzovat kompletní výrobek a nikoli jeho jednotlivou složku! Z mého pohledu je evidentní, že čajovník v nějakém tom tenzidovém přípravku (např. šamponu), ve světlo propustné lahvi, povalující se delší dobu někde v regále supermarketu, může vykazovat dermální dráždivost. Z hlediska chemizmu je něco úplně jiného čerstvě vyrobený olejový preparát, např. sprchovací olej, kde se navíc v receptuře nachází i antioxidanty. Také relativně krátká doba expirace a doporučované uchovávání v chladu mají svůj vliv jak na snášenlivost, tak i bezpečnost výrobků s čajovníkovým olejem. A tak i přes ony dva zmíněné handicapy patří čajovníkový olej k tomu nejlepšímu, co může aromaterapie nabídnout při drobných poraněních díky extrémně silným antiseptickým účinkům, které zabraňují tvorbě zánětlivých procesů. Známou je i možnost jeho použití u již hnisajících ran. Zde jsou jeho účinky opravdu excelentní. Za vhodné považuji zmínit i skutečnost, že čajovníkový olej, stejně jako červený tymiánový olej (4078), dobromyslový olej (4054), olej saturejky horské (4069) či levandule extra (4039) jsou velice účinné na zlatého stafylokoka, který běžně vykazuje multirezistenci na antibiotika. I zde bych doporučoval k použití kombinaci výše zmíněných olejů. Na vyčištění rány a zamezení hnisání se velice osvědčila doma připravená medová mast. Návod na její výrobu je v časopise Aromaterapie 2/2014 na str. 8 a 9 (na našem webu). Zde pak je možné uvedenou recepturu doplnit ještě o 2 ml (60 kapek) čajovníkového oleje. Čajovníkový olej bývá doporučován i u odřenin, popálenin, štípnutí hmyzem apod. Použít jej samozřejmě lze, hlavně pokud v daném případě není nic lepšího při ruce. Výše jsem zmínil možnou dermální dráždivost a to je důvod, proč v daných případech nejen vždy sáhnu, ale i doporučuji olej levandulový extra. Pokud jsme u těch kožních zánětů, čajovníkový olej vždy doporučuji vyzkoušet nejlépe ve směsi s dalšími oleji. Výsledky bývají nad očekávání dobré. Známé jsou i velice silné protiplísňové účinky. Pokud se plíseň objeví na pokožce těla, doporučuji používání dvou výše zmíněných preparátů, Čajovníkového sprchovacího oleje (1109) a Tea Tree krému (2029). Jedním z velkých problémů jsou plísně pokožky nohou. Zde doporučuji pravidelné, nejlépe každodenní koupele v koupelovém oleji na nohy. Zde je možné posílit protiplísňové účinky přidáním 5 ml (150 kapek) čajovníkového oleje na 100 ml koupelového oleje.  Plísně nejsou jen problémem nohou či pokožky. Díky nadužívání antibiotik jsou problémem i plísně v ústní dutině a trávicím traktu. Speciálně při plísních v ústní dutině mohu doporučit preparát Halitosan (1505), kde jednou z účinných složek je i čajovníkový olej. Tento preparát, stejně jako Zubní olej (1504), se osvědčil i u zánětů dásní, oparů a aft. Vyskytují-li se plísně v ústní dutině, lze konstatovat, že se nachází i v trávicím traktu. I zde, krom dalších éterických olejů, přichází ke slovu čajovníkový olej v osvědčeném preparátu Candiöl (4209). Čas od času se stává, že přijde „epidemie“ vší. Chemie občas nezabírá, vši si vytvořily rezistenci, a tak i zde se osvědčila aromaterapie se svými oleji. Jako specialita na vši se v nabídce nachází kompozice éterických olejů Proapinol (2805) a samozřejmě i zde je jedním z nejdůležitějších olejů čajovníkový. Čajovníkový olej lze úspěšně použít k mikrobiálnímu čištění vzduchu v obývaných prostorách v době zvýšeného výskytu kapénkových infekcí, případně i k inhalacím. I zde jej doporučuji kombinovat např. s oleji levandule extra, eukalyptu, dobromyslu, kajeputu, borovicového jehličí. Nejen kvůli širšímu záběru účinků, ale i pro zpříjemnění pachové informace. Jak je zřejmé z výše uvedeného textu, čajovníkový éterický olej patří k těm, který by neměl chybět v žádné domácí lékárničce. U mnoha problémů jej lze označit za téměř nepostradatelný. Rizika jeho používání jsou minimální. Stejně jako u všech éterických olejů je třeba mít na paměti, že se nejedná o „neúčinné voňavé vodičky“, ale účinné látky, k jejichž používání patří alespoň minimum odborných znalostí.

 Na závěr bych již jen uvedl, že uplatnění čajovníkového oleje může být daleko širší, než je uvedeno v tomto článku. Některá možná použití jsem však neuváděl, neboť zde mám stejné zkušenosti s jinými „jemnějšími“ oleji.

Karel Hadek