Časopis

Pomalu se nám již zase chýlí ke konci. Ano, mám na mysli ten letošní rok. K jeho konci bývá zvykem ohlédnutí po tom, jaký ten rok byl. Asi se moc nespletu, když napíši, že v principu téměř jako každý jiný. Utekl stejně rychle jako každý jiný, i když mám subjektivní pocit, že utekl rychleji. Chladno se střídalo s teplem, sušší období s dešti. Jak již to v životě chodí, někomu přinesl radost, u jiných s tímto krásným pocitem šetřil. Také to byl zcela jistě rok extrémně důležitý z hlediska historického se vztahem k naší budoucnosti. Nejenže Evropu převálcovaly vlny migrantů, kde mnozí se domáhají „pomoci“ dle jejich představ, nikoli dle jak skutečných potřeb, tak evropských možností. Vznikla kuriózní situace, kdy euroobčan musí do puntíku dodržovat zákony, proti čemuž jaksi v principu nic nemám, a např. bez občanského průkazu by neměl vylézt z domu. Co se migrantů týká, těm vlády umožnily po Evropě běhat ať již bez pasů, či dokonce s falešnými pasy. Nemohu se zbavit dojmu, že dodržování zákonů platí jen pro euroobčany, tedy daňové poplatníky. Tento rok nám přinesl i značný nárůst teroristických útoků. Počet mrtvých narůstá a já se ptám sám sebe, kolik lidí ještě musí zemřít, než politici, spíše psychopati, začnou chápat.

Iluze o chápání politiků si ale nedělám. Po teroristickém útoku v Nice se hrdinný francouzský prezident obklopený hordou bodygardů nechal slyšet, že to byl zbabělý útok. Dle mého ukázka absolutně iracionálního úsudku. Na rozdíl od pana Hollanda a jemu podobných se domnívám, že i terorista, krom vymytého mozku a fanatizmu, potřebuje nikoli zbabělost, ale hodně odvahy, byť zcestné, k vraždění hlava nehlava. Občany na rozdíl od papalášů hordy bodygardů po 24 hodin denně nechrání! Německá kancléřka zase utrousila jakýsi reklamní slogan „my to zvládneme“. Již jsem ale neslyšel jak, kdy, za jakou cenu (nikoli finanční) a s jakými důsledky. Když se podívám do evropské historie jen minulého století, není prvním politikem, který si myslí, že to zvládne. Škoda, že se neumí ohlédnout i ona. Nejen jak to onehdy zvládli, ale také jak to dopadlo.

V minulých číslech časopisu Aromaterapie jsem věnoval pár řádků eurobyrokratům. Definice zakřivení banánů a okurek, zákaz žárovek, stanovení výkonu vysavačů, příkazy uvádět v bezpečnostních listech u éterických olejů, že jejich vdechování může mít smrtelné následky a mnohé další podobné eurohňupoviny, byly oproti dnešní situaci opravdu jen a jen vtípky mentálně retardovaných mocipánů. S rokem chýlícím se ke konci, jak jsem zmínil v úvodu, se blíží i Vánoce. Jsou to křesťanské svátky a měly by to být svátky klidu, míru a pohody. Nezbývá než je takto přát v dnešní době, abychom mohli v klidu užít onu půvabnou atmosféru jak Štědrého dne, tak i následujících svátků. Taktéž vstup do Nového roku by měl mít atmosféru radosti a očekávání jeho příjemného průběhu v následujících 365 dnech. Jako optimista chci věřit a také se domnívám, že si pro sebe, zaměstnance firmy, čtenáře časopisu Aromaterapie i ostatní spoluobčany nepřeji moc. Jen to, co neodmyslitelně patří ke standardu života v civilizované evropské zemi.

Váš Karel Hadek