Facebook Twitter Karel Hadek na YouTube E-shop Karel Hadek Aromafauna Aromaflora

Časopis

Celé číslo ke stažení

Časopis Aromaterapie - 2/2011

Rozhovor: Vzpomínka na docenta Feřteka

Na našeho významného dermatologa, jehož 12. výročí úmrtí si připomeneme v červenci, vzpomíná MUDr. Karel Fahoun, DrSc. Dozvíte se i o historii Ústavu lékařské kosmetiky v Praze, v jehož čele stál.

Absolvent lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Operoval, jako host, v Londýně, Vídni, Budapešti, Frankfurtu, Heidelbergu a Erlangenu. 30 let vedl plastickou chirurgii Ústavu lékařské kosmetiky v Praze. Za tu dobu vyučil řadu dnešních předních odborníků v oboru estetické chirurgie. Dizertačními pracemi „Rhytidektomie a blepharoplastika“ (operace obličeje a víček) a „Korektivní rhinoplastika (operace nosu) - nové operační postupy“ získal nejvyšší odbornou hodnost doktora věd - DrSc. Je nositelem medaile Masarykovy Akademie Umění v Praze a členem výboru Společnosti estetické chirurgie Jana Evangelisty Purkyně.
 

Pane primáři, kdy jste se poprvé s panem docentem setkali?
V roce 1971, když jsem se vrátil z Anglie, kde jsem byl dva roky v Edinburghu na klinice. V „kosmeťáku“ tehdy nebyl žádný chirurg, protože ten poslední, který tam byl, emigroval. Půl roku zde nefungovala chirurgie a já jsem tam byl doporučen jako chirurg z plastické chirurgie od akademika Buriana. V roce 1971 jsme se tedy sešli a dělal jsem v „kosmeťáku“ s docentem Feřtekem 33 let.
 

Jaký byl pan docent jako ředitel?
My jsme nebyli jenom kolegové, byli jsme velice důvěrní osobní přátelé, takže jsem byl jeho – jak se tehdy říkalo – nomenklaturní kádr. To znamená, že jsem ho zastupoval jako ředitele a kdyby skončil, přebíral bych jeho místo. Což jsem nikdy nechtěl, protože jsem řekl, že ředitelovat mě neláká a mám dost starostí s vedením chirurgie.

Ale spolupracovali jsme spolu dobře, každé ráno jsem k němu nejprve zašel do ředitelny, dali jsme si kafe a probrali jsme, co bylo zapotřebí i provozně. Byly to takové provozní desetiminutovky, velice neformální, krátké, ale užitečné. Zbytečné řeči jsme si nechávali na jindy, protože se začínalo velmi brzy. Já jsem začínal v 7 hodin a to tam již čekali lidé.
 

Jak jste s panem docentem vycházeli?
Velice, velice dobře. Jak říkám, byli jsme důvěrní přátelé a setkávali jsme se i mimo pracoviště. Navštěvovali jsme se i o dovolených. Při těchto setkáních jsme neřešili jenom pracovní problémy, ale někdy jsme se tomu nevyhnuli, protože bylo vždycky co řešit.
 

Jaký byl pan docent jako člověk?
No, pan docent dovedl být výbušný, trošičku cholerický, pak ho to mrzelo, protože když vybuchnul a potom se vzpamatoval, už to zpátky vzít nešlo. To bylo takové přátelství, nejenom se mnou. Po výbuchu nastávalo udobřování a víceméně se vše vrátilo do normálních kolejí. Ty jeho výbuchy nebyly na škodu, protože když je člověk naštvaný, řekne věci, při kterých by si normálně dával pozor na ústa, ale vždycky na tom něco je, takže bych řekl, že to bylo konstruktivní.
 

Vzpomínáte si na nějakou příhodu, která ovlivnila Váš vztah s panem docentem?
Nemohu říci příhodu, to byl neustálý kontakt a my jsme se ovlivňovali vzájemně. Prakticky každý den. Ale nakonec mezi námi došlo k nedorozumění, které bylo tak výrazné, že jsme spolu rok nemluvili. Bylo to za Gorbačova, kdy došlo k takovému uvolnění a nedemokratické situaci. Pan docent Feřtek chtěl končit a vybral si za nástupkyni doktorku Adámkovou. Byla to zvláštní dáma, mladá, docela pěkná, výrazná svazačka, která se účastnila všech jednání a všech stranických akcí na městském výboru strany. Já jsem ji učil držet skalpel v ruce. A tohle byla věc, o které se pan docent se mnou neporadil. Mě to trošku mrzelo, protože jsem se vrátil z dovolené a bylo mi oznámeno, že mým vedoucím je paní doktorka Adámková, která chirurgii rozuměla jako... nechci říkat co. Byla velice ambiciózní, Feřtek tam chtěl zůstat jako zaměstnanec a ona mu tam udělala ordinaci, kde měl velmi rozsáhlou klientelu, kterou ošetřoval.

Pan docent Feřtek bohužel nedovedl odhadnout lidi. Doktorka Adámková mu všechno zařídila a já jsem se s Feřtekem rozešel, protože jsem to nepokládal za fér a kamarádské jednání. Předtím jsme se radili o každé hlouposti a takovou důležitou věc mi neřekl. Já za ním po dovolené přišel do ředitelny, nenechal mne ani sednout a suše mi oznámil tuto změnu. Já sklapl kufry, odešel jsem a věnoval se svému oddělení. S panem docentem jsem přerušil veškeré styky.

Během 14 dnů, poté, co byla paní doktorka Adámková jmenována, docentovi Feřtekovi tu jeho ordinaci zakázala. Feřtek z toho byl zoufalý a postupem času se situace vyhrotila tak, že v Ústavu vznikl bílý teror, protože Adámková si k sobě vzala svého oblíbence, ekonomického náměstka, přiklonila se k ní vedoucí partaje, přiklonil se k ní vedoucí svazu československo-sovětského přátelství, vzala si svého právníka, který mne začal pronásledovat a šikanovat moje oddělení.

To se mu moc nedařilo, protože to moje oddělení léta vydělávalo obrovské peníze nejen pro ústav, ale pro celý stát. My jsme vydělávali 10 miliónů za rok v cenách, které se dnes nedají s operacemi vůbec srovnat. Takže jsem tam měl takové trochu mimořádné postavení, a proto jsem se choval jako suverénní šéf chirurgie a dostával jsem se s doktorkou Adámkovou dost často do konfliktu. Došlo to tak daleko, že se mne chtěla zbavit, protože jsem byl velice nepříjemný.

V té době přišla o práci asi třetina zaměstnanců, kteří pracovali roky v Ústavu kosmetiky. V celém ústavu bylo zoufalé napětí. Chodili si mi stěžovat a já jsem se těch zaměstnanců zastával. Dopadlo to tak, že jsem měl být zbaven své funkce a svého postavení. Byl jsem bojovník a napsal jsem mnohastránkový rozbor situace v Ústavu kosmetiky a podal jsem jej primátorovi, který byl vlastně zakladatelem Ústavu kosmetiky. Podal jsem jej do revizní a kontrolní komise, na ministerstvo, na ředitelství středočeského kraje, na partaj i na odbory. A to z toho důvodu, aby se to nedalo zamést pod stůl a muselo se to vyšetřovat. Ustanovila se velká komise, kde všechny tyto funkce byly zastoupené a jednání probíhalo na stranické půdě na městském výboru strany.

Já jako nestraník jsem byl upozorněn, že nesmím o jednání s nikým hovořit, že nesmím nic vynášet, protože to je přísně stranická záležitost. Skončilo to tím způsobem, že jsem byl pověřen vedením Ústavu a likvidací celé té „grupy“. V té době jsem zvítězil skutečně jen já sám, protože když došlo ke sporu, celý ústav dal ode mne ruce pryč.

Bylo to tedy hop nebo trop, buď zůstane doktorka Adámková, nebo já. Ačkoli jsem byl nestraník, postavil se za mě férový chlap, bývalý horník, předseda partaje Prahy 1, 2, kterého jsem vůbec neznal, ale měl názory, se kterými jsem souhlasil, co se týkalo ústavu, jeho budoucna, jeho fungování a tak dále. A v té době jsem se zase dal zase s Feřtekem dohromady a víceméně se tím Feřtek rehabilitoval.

Feřtek si uvědomil, že volba doktorky Adámkové byla počátkem konce ústavu. To už se psal rok 1988. Na konci roku jsem se stal ředitelem Ústavu lékařské kosmetiky. Lítal jsem z ředitelny na operační sál, udělal jsem krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý plán vývoje ústavu, který mi byl schválen. Musel jsem jednat i se soudruhem Šloufem, který byl stranickým vedoucím pro Prahu. S tím jsem se domluvil velice dobře, mé plány schválil. Já jsem ředitele dělat nechtěl.

Do toho přišla revoluce, kterou jsem v ústavu zažil. Tiskli jsme a rozmnožovali literaturu, kterou jsme potřebovali ke své práci. A pak došlo k různým změnám, protože se privatizovalo. Skupina tří lidí ústav koupila a já jsem tehdy byl součástí vedení, víceméně poradní hlas.

Ale měl jsem k nim zásadní výhrady, takže mě za velice krátkou dobu na schůze přestali brát, protože jsem jim řekl otevřeně, že si vedení ústavu představují nedobrým způsobem. Chtěli dělat Baťu, ale chovali se jako prťáci. První co udělali, že v ústavu, který byl už několik let určený k rekonstrukci, začali dělat mramorové podlahy, byly to vyhozené peníze. Tělocvičnu, která byla tehdy jediná v Praze, zrušili a udělali z ní ředitelství. Najednou tam byli namísto jednoho ředitele prezident a čtyři ředitelé.

Nakonec se začali hádat a skončilo to soudním jednáním. Já jsem se již na to nemohl dívat a v roce 1995 jsem z ústavu odešel a začal pracovat na jiných pracovištích. Na Homolce, v Krči a v Thomayerově nemocnici, kde pracuji dodnes.


Kdy jste se setkal s panem docentem naposledy?
 

Potom jsem se zase začal s docentem Feřtekem stýkat, protože to naše dlouholeté přátelství byl kus života, kterého jsme si velice vážili, byly to jedny z nejhezčích dob a roky společné práce. Feřtekovi ale začalo zdraví valem odcházet. Do poslední chvíle doma ordinoval, i když už byl na vozíčku a sám si vařil, protože jeho manželka vedla kosmetickou školu. Byl odkázaný sám na sebe a skutečně to nesl nepředstavitelně hrdinsky. Takže jsem se s ním naposledy setkal, když jsme ještě slavili jeho narozeniny. A tak jsem ho naposledy viděl asi čvrt roku před smrtí.

Samozřejmě se mne jeho smrt velmi dotkla, protože jsme zažili hodně dobrého i veselého a doby jeho úřadování na pozici ředitele Ústavu lékařské kosmetiky patří k mým nejkrásnějším v životě. A nejen mým, ale i všech tehdejších zaměstnanců a pracovníků, kteří na něj vzpomínali.

Ústav lékařské kosmetiky byl svým způsobem ojedinělým zařízením, kde byly pod jednou střechou soustředěny různé meziobory, které se vzájemně propojovaly. Ať již to byla dermatologie, plastika, kadeřnictví, kosmetika, stomatologie, psychologie, oční lékařství a jiné. Byla to týmová práce, svým způsobem ojedinělá v celém světě.
 

Vzpomenete si někdy na pana docenta?
Velice často si na něj vzpomenu. A když se sejdu s kolegy, tak na něj vždy zavzpomínáme.
 

Pane primáři, velmi Vám děkuji za rozhovor pro časopis Aromaterapie.

Bc. Eva Wastlová,
profesionální kosmetička

 

 

Úvodní slovo Karla Hadka

Už je to nějaký ten pátek, co se sluníčko přehouplo přes rovník a po, jako vždy dlouhé, zimě začíná potěšitelně prohřívat kosti jak těm dříve, tak i těm později narozeným. Jaro s sebou přináší nejen teplo - prodlužují se dny a zvyšuje se naše aktivita.

Novinky: Želatinové tobolky

Dnes se nechci zabývat probíráním otázky, zda je možné používat éterické oleje vnitřně, či nikoli. Konec konců zde je odpověď jasná. Spíše se stále opakuje otázka, jak to učinit.

Novinky: Lipiosérum

Lipio rodinka se rozrůstá

Novinky: Sliby jsou (polo)chyby...

Když jsem se v posledním loňském čísle časopisu Aromaterapie rozepisoval o firemnímstěhování, pár řádků jsem věnoval nejen jarnímu úklidu, ale i dni otevřených dveří.

Novinky: Loučení s růžovým dřevem

Když jsem letos v březnu objednával olej z růžového dřeva, místo jeho dodání jsem dostal upozornění, že rostlina, ze které je vyráběn, Aniba rosaeodora var. amazonica, se dostala na seznam CITES.

ČTENÍ NEJEN PRO TĚHOTNÉ....

Téma: Může za to krém?

,,Budu potřebovat jiný krém, udělaly se mi pupínky na bradě a to se mi nestává, nikdy předtím jsem je neměla…“ může si občas povzdechnout některá z klientek. Je to však opravdu vina krému?

Téma: Lepší než čaj?

Čaj jako nápoj provází člověka od nepaměti. Nejpozději v dobách, kdy se naši předkové naučili zacházet s ohněm a vařit vodu, přestaly rostliny sloužit jen k přímé konzumaci a našly použití při přípravě nápojů.

Téma: Význam aromaterapie v léčbě AKNÉ

Mnozí z nás si kladou otázku, zda akné souvisí s dospíváním a je v tomto období samozřejmostí, nebo zda není něco v pořádku. Akné je onemocnění mazových žláz hormonálního původu a jako k takovému bychom k němu měli přistupovat.

Téma: Může vlasovou kosmetiku AKH používat i profesionální kadeřnice?

K častým dotazům ohledně vlasové kosmetiky AKH patří otázky na pěnivost mycího vlasového oleje, neboť jsme zvyklí, že téměř všechny běžné chemické šampony při nanesení pění.

Lékař radí: Nebezpečné a podceňované chlamydie

Chlamydie jsou skutečnou hrozbou a moderní epidemií. Z oficiálních zdrojů víme, že se u člověka vyskytují tři druhy těchto zvláštních bakterií: Chlamydia trachomatis, způsobující pohlavní infekce, Ch. pneumoniae, vyvolávající zápaly plic a konečně Ch. psittacis, která působí oční záněty.

Lékař radí: Svlékl jsem bílý plášť

Kniha pro tělo i duši

Poradna Karla Hadka: Aloe má pokračování...

V minulém vydání časopisu Aromaterapie jsem odpověděl na dotazy čtenářů, které se týkaly námi nabízeného Aloe Vera gelu. Spíše než „odpověděl“, bych mohl říci, že článek vyvolal další vlnu dotazů.

Poradna Karla Hadka

UPOZORNĚNÍ: AROMATERAPIE KAREL HADEK NENÍ ATOK!

Od chvíle, kdy se ve zprávách televize Nova objevilo upozornění, že Opalovací olej Baby OF 15 firmy Cosmetics ATOK International s.r.o., nesplňuje zákonný požadavek o obecné bezpečnosti, se velice často stává, že si jej spotřebitelé dávají naprosto neopodstatněně do souvislosti s firmou AROMATERAPIE Karel Hadek s.r.o.

Poradna Karla Hadka: Karpální tunely

Poslední dobou se množí dotazy na bolesti způsobené v oblasti karpálních tunelů. Jedná se o prostor mezi kůstkami v zápěstí. Tímto volným prostorem prochází k prstům ruky šlachy, jakož i nerv. Právě ten se z mnoha důvodů může stát zdrojem bolestivých projevů spojených s brněním či mravenčením prstů.

AROMA tip: POMERANČová kůže?

V horkém létě má toto ovoce osvěžující účinek a jeho vůně nám zlepší náladu. Ale tzv. „pomerančová“ kůže vytváří vrásky starostí i hodně mladým a štíhlým dívkám. Ano, řeč bude o celulitidě.

AROMA tip: Získejte si sluníčko na svoji stranu

Všichni se těšíme na dovolenou, na prázdniny, na úžasný pobyt u moře. V posledních letech nás ale odborníci stále častěji varují před nadměrným sluněním bez ochranných opalovacích přípravků a před nebezpečím rakoviny kůže. Zdůvodňují své obavy stále se ztenčující ozónovou vrstvou, která chrání naši planetu před škodlivou složkou slunečního záření.

Názor: Diagnóza?

Někdy na začátku března jsem byl požádán PhDr. Milanem Koukalem z redakce měsíčníku 21. STOLETÍ, zda bych byl pro jejich časopis ochoten napsat pár řádků o aromaterapii. Příspěvek by měl být uveřejněn v kontroverzní rubrice Vědecká tabu, kde se objevují současně dva rozdílné názory.

Názor: Aromaterapie po 30 letech

V době, kdy jsem s aromaterapií začínal, tedy na počátku 80. let minulého století, byla záležitostí celkem neznámou. Po zhruba 30 letech se situace značně změnila. Nejen proto, že nabízí v mnoha oblastech účinné řešení zdravotních problémů, ale v jistém slova smyslu ji lze chápat jako návrat člověka tam, kde má své kořeny. Tedy k přírodě.

Názor: Zdroj psychosomatických traumat? Choroboplodní politikové!

Mnohá onemocnění jsou způsobena někdy přímo, jindy pak zapříčiněna či podstatně zhoršována psychickým stavem. Někdy se u nemocného podaří najít původ onemocnění v jeho těle, jindy však jakoby nemoc neměla naprosto žádný důvod.

Napsali jste nám: Hledá se zdravá žena

Před svatbou dcery mi na preventivní gynekologické prohlídce lékař diagnostikoval cystu na vaječníku velikosti 6 x 7 cm. Ne, že bych neměla žádné zdravotní potíže, ale občasné píchnutí v podbřišku jsem spojovala s náročností předsvatebních příprav.

Napsali jste nám: Zlepšení poštovních služeb

Jak známo, naše zásilky k zákazníkům odcházejí jako „obchodní balík“ prostřednictvím České pošty. Ta nyní zavádí novou službu. K zásilce přikládáme i číslo Vašeho mobilu a pošta Vás v den doručení upozorní formou SMSky.

Napsali jste nám: Křehké lahvičky

Dobrý den, v první řadě se Vám musím svěřit, že jsem dlouhodobou odběratelkou Vaší kosmetiky, olejíčků a vůní. Moc Vám ve Vaší práci fandím, „pěju“ o Vás všude kolem jen samé chvály a nemám důvod, proč tak nečinit.

Rozhovor: Vzpomínka na docenta Feřteka

Na našeho významného dermatologa, jehož 12. výročí úmrtí si připomeneme v červenci, vzpomíná MUDr. Karel Fahoun, DrSc. Dozvíte se i o historii Ústavu lékařské kosmetiky v Praze, v jehož čele stál.

AromaFauna: Novinky pro zvířata

V září 2010 jsme představili novou kosmetickou řadu AromaFauna určenou pro zvířata a duben 2011 vám přinesl novinky, které jste požadovali.

AromaFauna: Klíšťata, blechy a repelenty

Začíná sezóna klíšťat, blech a komárů. Jak si pomoci a jak pomoci zvířatům?

AromaFauna: Svrab v koňských rousech

Asi před šesti měsíci jsem objevila u našeho koně Faraona, irského coba, v rousech svrab. Ihned byla zahájena léčba odčervením a antibiotiky. Ovšem účinek to nemělo zase až tak ,,účinný“.

AromaFauna: Terária, jejich obyvatelé a aromaterapie

Co víme o životě v teráriích? Většinou je máme spojené s ještěrkami, hady, pavouky. V teráriích se snažíme cizokrajným zvířatům vytvořit kvalitní životní prostředí. Většina těchto zvířat je odchycena ve volné přírodě, přepravena na záchytnou stanici a odtud transportována dopravními prostředky mnoho tisíc kilometrů, do dalších stanic a následně do obchodů a ke svým obdivovatelům.